Ϸվ

Svoboda pohybu pobytu osob na území EU je základním aspektem občanství Unie, které bylo zavedeno Maastrichtskou smlouvou vroce1992. Po postupném odstranění vnitřních hranic podle Schengenské dohody následovalo přijetí směrnice 2004/38/ES oprávu občanů EU jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat pobývat na území EU. Ačkoli je toto právo velmi důležité, přetrvávají značné překážky vjeho provádění.

Právní základ

Čl.3 odst. 2 Smlouvy oEvropské unii (SEU); článek21 Smlouvy ofungování Evropské unie (SFEU); hlavy IV a VSFEU; článek45 Listiny základních práv Evropské unie.

í

Obsah pojmu volný pohyb osob se od svého vzniku změnil. První ustanovení vtéto oblasti ve Smlouvě ozaložení Evropského hospodářského společenství zroku1957 se vztahovala na volný pohyb pracovníků svobodu usazování jednotlivců jako zaměstnanců nebo jako poskytovatelů služeb. Maastrichtská smlouva zavedla pojem občanství EU, jehož automaticky požívá každý občan členského státu EU. Občanství EU tvoří základ práva osob svobodně se pohybovat pobývat na území členských států. Toto právo bylo znovu potvrzeno Lisabonskou smlouvou je součástí obecných ustanovení oprostoru svobody, bezpečnosti práva.

Úě

A. Schengenský prostor

Významným milníkem při vytváření vnitřního trhu svolným pohybem osob bylo uzavření dvou schengenských dohod, tj. samotné dohody ze 14.červn1985 Úmluvy kprovedení Schengenské dohody, která byla podepsána dne 19.červn1990 vstoupila vplatnost dne 26.březn1995. Úmluva kprovedení Schengenské dohody (kterou podepsaly jen Belgie, Francie, Lucembursko, Německo Nizozemsko) byla původně založena na mezivládní spolupráci voblasti spravedlnosti vnitřních věcí. Na základě protokolu připojeného kAmsterdamské smlouvě došlo kzačlenění „schengenského acquis“ do Smluv. Vsoučasnosti podléhá vsouladu sLisabonskou smlouvou parlamentnímu soudnímu dohledu. Vzhledem ktomu, že vsoučasné době je většina schengenských pravidel součástí právních předpisů EU, nemají již přistupující země po rozšíření EU, kněmuž došlo dne 1.květn2004, možnost se rozhodnout, žetyto předpisy nepřijmou (článek7 Schengenského protokolu).

1. Zúčastněné země

V současné době má schengenský prostor 27řádných členů: 23členských států EU Norsko, Island, Švýcarsko Lichtenštejnsko (se statusem přidružené země). Irsko není smluvní stranou úmluvy, ale může se rozhodnout, zda si přeje připojit se kvybraným částem schengenského acquis; Dánsko, ačkoli je od roku2001 součástí schengenského prostoru, má výjimku pro uplatňování jakýchkoli nových opatření voblasti spravedlnosti vnitřních věcí, včetně opatření týkajících se schengenského prostoru, ačkoli je vázáno některými opatřeními vrámci společné vízové politiky. Dne 30.prosince2023 se Rada dohodla na zrušení kontrol na vnitřních vzdušných námořních hranicích sBulharskem Rumunskem. Kontroly na vnitřních hranicích sKyprem dosud nebyly zrušeny.

2. Oblast působnosti

Mezi úspěchy schengenského prostoru patří:

  1. zrušení kontrol všech osob na vnitřních hranicích;
  2. opatření kposílení harmonizaci kontrol na vnějších hranicích (4.2.4): všem občanům EU stačí pro vstup do schengenského prostoru pouze předložit průkaz totožnosti nebo cestovní pas;
  3. společná vízová politika pro krátkodobé pobyty: státní příslušníci třetích zemí, které jsou uvedeny na společném seznamu zemí, jejichž státní příslušníci potřebují ke vstupu vízum (vizpřílohuII nařízení Rady (ES) 539/2001), mají nárok na jediné vízum platné vrámci celého schengenského prostoru;
  4. Policejní (4.2.7) justiční spolupráce (4.2.6): policejní sbory si vzájemně pomáhají při odhalování předcházení trestné činnosti mají právo pronásledovat pachatele uprchlé na území sousedního státu vschengenském prostoru; je zaveden irychlejší systém vydávání vzájemného uznávání rozsudků vtrestních věcech;
  5. Zavedení Schengenského informačního systému (SIS) jeho rozvoj (4.2.4).

3. ý

Ačkoli se na Schengenský prostor většinou pohlíží jako na jeden zhlavních úspěchů Evropské unie, čelil vnedávné době existenčnímu ohrožení vdůsledku pandemie COVID-19, kdy členské státy zavíraly hranice vúsilí okontrolu šíření viru, před zavedením digitálního certifikátu EU COVID včervenci2021. Ještě předtím představoval hlavní výzvy značný příliv uprchlíků migrantů do EU také teroristické útoky.

B. Volný pohyb občanů EU jejich rodinných příslušníků

1. První opatření

Ve snaze přeměnit Společenství na prostor vyznačující se skutečnou svobodou mobilitou všech jeho občanů bylo vroce1990 přijato několik směrnic, jejichž účelem je zajistit právo pobývat vzemi ijiným osobám než pracovníkům: směrnice Rady 90/365/EHS oprávu pobytu zaměstnaných osob osob samostatně výdělečně činných po skončení jejich pracovní činnosti; směrnice Rady 90/366/EHS oprávu pobytu pro studenty; směrnice Rady 90/364/EHS oprávu pobytu (pro státní příslušníky členských států, kterým toto právo nevzniklo na základě jiných ustanovení práva Společenství, jejich rodinné příslušníky).

2. Směrnice 2004/38/ES

V zájmu sloučení jednotlivých právních předpisů (včetně těch uvedených výše) zohlednění rozsáhlé judikatury související svolným pohybem osob byla roku2004 přijata nová komplexní směrnice – ze dne 29.dubn2004 oprávu občanů Unie jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat pobývat núzemí členských států. Směrnice je navržena tak, aby podporovala občany EU vuplatňování jejich práva svobodně se pohybovat pobývat na území členských států, omezila administrativní formality na ty skutečně nejnutnější, lépe vymezila postavení rodinných příslušníků omezila možnosti zamítnutí vstupu nebo ukončení práva pobytu. Vrámci působnosti směrnice 2004/38/ES definice rodinných příslušníků zahrnuje:

  • manžela/manželku (rovněž stejného pohlaví, jak vyjasnil Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) ve svém ),
  • registrovaného partnera či partnerku, považuje-li právní řád hostitelského členského státu registrované partnerství za rovnocenné manželství,
  • potomky vpřímé linii, kteří jsou mladší 21let nebo jsou vyživovanými osobami, takové potomky manžela či manželky nebo partnera či partnerky,
  • předky vpřímé linii, kteří jsou vyživovanými osobami; předky manžela či manželky nebo partnera či partnerky vtémže postavení.

Převážná většina členských států tuto směrnici rovněž uplatňuje kzajištění práva na volný pohyb osob vpřípadě registrovaných partnerů stejného pohlaví partnerů stejného pohlaví vtrvalém vztahu.

a. Práva povinnosti:

  • Pro pobyty kratší než tři měsíce: Jedinou povinností občanů EU je být držitelem platného průkazu totožnosti nebo cestovního pasu. Hostitelský členský stát může po dotčených osobách požadovat, aby nahlásily svou přítomnost vzemi.
  • Pro pobyty delší než tři měsíce: čé EU jejich rodinní příslušníci – pokud nepracují – musí mít dostatečné prostředky, aby se po dobu svého pobytu nestali zátěží pro systém sociálních služeb hostitelského členského státu, musí být účastníky zdravotního pojištění. čé EU nepotřebují povolení kpobytu, členské státy však po nich mohou žádat, aby sezaregistrovali upříslušných orgánů. Rodinní příslušníci občanů Unie, kteří nejsou státními příslušníky některého členského státu, musí požádat opovolení kpobytu na dobu svého pobytu nebo na období pěti let.
  • Právo trvalého pobytu: Práva trvalého pobytu nabývají občané EU vhostitelském členském státě po pěti letech nepřerušeného legálního pobytu pod podmínkou, že vjejich případě není vymáháno rozhodnutí ovyhoštění. Toto právo již není spojeno sžádnými podmínkami. Totéž pravidlo se použije pro rodinné příslušníky, kteří nejsou státními příslušníky členského státu kteří žili sobčanem EU po dobu pěti let. Právo trvalého pobytu pozbývá platnosti pouze vpřípadě, že je daná osoba po dobu více než dvou po sobě následujících let vhostitelském členském státě nepřítomna.
  • Omezení práva na vstup práva pobytu: čé EU či jejich rodinní příslušníci mohou být zhostitelského členského státu vyhoštěni zdůvodů souvisejících sochranou veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. Byly stanoveny záruky, aby se zajistilo mimo jiné to, že rozhodnutí ovyhoštění nebudou přijímána zekonomických důvodů, budou vsouladu se zásadou proporcionality budou založena na chování dotyčné osoby.

Směrnice rovněž umožňuje členským státům přijmout potřebná opatření kodepření, pozastavení nebo odnětí jakéhokoliv přiznaného práva vpřípadě jeho zneužití nebo podvodu, jako je účelový sňatek.

b. Provádění směrnice 2004/38/ES

Směrnici provázely problémy polemiky, když vyšly najevo závažné nedostatky při provádění přetrvávající překážky bránící volnému pohybu. Na tuto skutečnost upozorňovaly zprávy Komise studie Parlamentu týkající se uplatňování směrnice svědčila otom také řízení onesplnění povinnosti sněkolika členskými státy kvůli nesprávnému či neúplnému provedení směrnice ivelký počet petic předložených Evropskému parlamentu případů řešených uSoudního dvora. Kritika ze strany některých členských států během roků 2013–2014 týkající se údajného zneužívání pravidel volného pohybu občany EU za účelem „sociální turistiky“ vedla núrovni EU kdiskusím opřípadných reformách, které byly odloženy po rozhodnutí Spojeného království vystoupit zEU.

c. Státní příslušníci třetích zemí

Vysvětleníustanovení platných pro státní příslušníky třetích zemí, kteří nejsou rodinnými příslušníky občanů EU, se nachází zde (4.2.3).

Úloha Evropského parlamentu

Parlament se již dlouho snaží prosazovat právo na volný pohyb, který považuje za klíčovou zásadu Evropské unie. Ve svém usnesení ze dne 16.ledn2014 ododržování základního práva na volný pohyb vEU zamítl snahy oomezení práv na volný pohyb vyzval členské státy, aby dodržovaly ustanovení Smlouvy týkající se pravidel EU pro svobodu pohybu aby zajistily dodržování zásady rovnosti základního práva na volný pohyb ve všech členských státech. Vesvém usnesení ze dne 15.březn2017 opřekážkách bránících občanům EU svobodně se pohybovat pracovat na vnitřním trhu vusnesení ze dne 12.prosince2017 ozprávě oobčanství EU pro dotyčný rok Parlament znovu vyzval kodstranění překážek, které brání uplatňování práva na volný pohyb. Rozhodnutím Spojeného království vystoupit zEvropské unie byl volný pohyb zbaven jednoho ze svých hlavních kritiků.

Co se týče schengenského prostoru, Parlament ve svém usnesení ze dne 30.květn2018 kvýroční zprávě ofungování schengenského prostoru odsoudil „pokračující znovuzavádění kontrol nvnitřních hranicích“, které mají nepříznivé (...) dopady na jednotu schengenského prostoru negativní vliv na prosperitu evropských občanů na zásadu volného pohybu“.

Pandemie COVID-19 přiměla většinu členských států kopětovnému zavedení kontrol na vnitřních hranicích, kuzavření hranic kuplatnění dočasných omezení na cesty zjiných zemí EU, ikdyž tato opatření byla částečně uvolněna poté, co byl zaveden digitální certifikát EU COVID. Vrůzných usneseních Parlament opakovaně vyjádřil své obavy vyzval klepší koordinaci na úrovni EU krychlému návratu kplně funkčnímu reformovanému schengenskému prostoru. Přijal rovněž návrh , který posiluje volný pohyb, vyjasňuje pravidla omezuje dočasné hraniční kontroly.

Parlament opakovaně vyzýval Radu, aby souhlasila splným uplatňováním ustanovení schengenského acquis vBulharsku Rumunsku, což vprosinci2023 vedlo Radu kodstranění kontrol na vnitřních vzdušných námořních hranicích.

Ottavio Marzocchi