NÁVRH USNESENÍo změně klimatu
11.3.2019-()
předložený v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
Eleonora Evi, Dario Tamburrano, Rosa D’Amato, Isabella Adinolfi, Piernicola Pediciniza skupinu EFDD
Viz také společný návrh usneseníRC-B8-0195/2019
8‑0195/2019
Usnesení Evropského parlamentu o změně klimatu
()
Evropský parlament,
–s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2018 nazvané „Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“ (),
–s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů ozměně klimatu (UNFCCC) ana Kjótský protokol ktéto úmluvě,
–s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21, 21.konferenci smluvních stran (COP21) úmluvy UNFCCC ana 11.konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) akonala se ve dnech 30.listopadu až 11. prosince 2015 vPaříži ve Francii,
–s ohledem na 24. zasedání konference smluvních stran (COP24) UNFCCC, na 14. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP14) a na třetí část prvního zasedání konference smluvních stran, která byla rovněž zasedáním smluvních stran Pařížské dohody (CMA1.3) a konala se v polských Katovicích ve dnech 2. až 14. prosince 2018,
–s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a na cíle OSN voblasti udržitelného rozvoje,
–s ohledem na usnesení ze dne 25. října 2018 o konferenci OSN ozměně klimatu konané vroce 2018 vpolských Katovicích (COP24)[1],
–s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 22. března 2018,
–s ohledem na zvláštní zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s názvem „Globální oteplování o 1,5°C“, jeho 5. hodnotící zprávu a jeho souhrnnou zprávu,
–s ohledem na 9. vydání zprávy OSN o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvané „Environment Emissions Gap Report“, která byla přijata dne 27. listopadu 2018,
–sohledem na otázky k ústnímu zodpovězení položené Radě aKomisi ohledně strategie pro dlouhodobé snižování emisí skleníkových plynů v EU v souladu s Pařížskou dohodou (O-000000/2019 – B8‑0000/2019 a O-000000/2019 – B8‑0000/2019),
–s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví abezpečnost potravin,
–s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A.vzhledem k tomu, že konference COP24 v Katovicích vyústila v přijetí souboru pravidel z Katovic, jenž zajišťuje právní srozumitelnost v provádění Pařížské dohody,
1.zdůrazňuje, žeevropští občané již čelí přímým dopadům změny klimatu; zdůrazňuje, že podle Evropské agentury pro životní prostředí činily průměrné roční ztráty způsobené extrémními povětrnostními jevy a extrémními doprovodnými jevy změny klimatu v Unii v letech 2010 až 2016 přibližně 12,8 miliardy EUR a že nedojde-li k přijetí dalších opatření, mohly by škody způsobené změnou klimatu vystoupat do roku 2080 v EU přinejmenším na 190 miliard EUR, což představuje čistou ztrátu prosperity rovnající se 1,8% jejího stávajícího HDP; zdůrazňuje, že podle scénáře s vysokými emisemi by roční náklady způsobené záplavami mohly v EU do roku 2100 narůst až do výše 1bilionu EUR a že katastrofy související s povětrnostními jevy by do roku 2100 mohly mít dopad na asi dvě třetiny evropských občanů v porovnání s 5% obyvatel v současnosti; zdůrazňuje rovněž, že podle Evropské agentury pro životní prostředí bude 50% obydlených oblastí v EU do roku 2030 trpět vážným nedostatkem vody;
2.připomíná zjištění Eurobarometru z listopadu 2018 uvádějící, že 93% Evropanů se domnívá, že změna klimatu je způsobena lidskou činností, a 85% jich souhlasí s tím, že boj proti změně klimatu a účinnější využívání energie může zajistit hospodářský růst a pracovní místa v Evropě; konstatuje, že evropští obyvatelé přikládají změně klimatu velký význam;
3.zdůrazňuje, že zvláštní zpráva IPCC o globálním oteplování o 1,5°C představuje nejucelenější a nejaktuálnější vědecké posouzení způsobů zmírňování změny klimatu vsouladu sPařížskou dohodou;
4.zdůrazňuje, že z této zvláštní zprávy IPCC vyplývá, že omezit globální oteplování na 1,5°C, a to bez jakéhokoli nebo jen s omezeným překročením, by znamenalo dosáhnout celosvětově nulových čistých emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2067 a každoročně emise skleníkových plynů do roku 2030 snižovat na maximální objem 27,4 Gt CO2eq; s ohledem na tato zjištění zdůrazňuje, že má-li mít Unie jako přední globální aktér skutečnou šanci udržet do roku 2100 globální nárůst teploty pod 1,5°C , musí usilovat o to, aby bylo nulových čistých emisí skleníkových plynů dosaženo co nejdříve, nejpozději do roku 2050;
5.vyjadřuje znepokojení nad zprávou o nedostatečném úsilí při snižování emisí („Emissions Gap Report“) z roku 2018, ve které se uvádí, že nynější bezpodmínečné vnitrostátně stanovené příspěvky (NDC) daleko překračují hranici uvedenou v Pařížské dohodě, podle níž se růst oteplování má držet výrazně pod úrovní 2°C, a že povedou k odhadovanému zvýšení teploty o 3,2°C do roku 2100[2]; zdůrazňuje, že je naléhavě nezbytné, aby všechny smluvní strany UNFCCC své ambice v oblasti klimatu do roku 2020 zvýšily;
6.vítá zveřejnění sdělení Komise „Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“, která zdůrazňuje příležitosti a výzvy, jež přechod k ekonomice s nulovými emisemi skleníkových plynů pro EU představuje, a která vytváří základ pro širokou diskusi, do níž jsou zapojeny instituce EU, vnitrostátní parlamenty, podnikový sektor, nevládní organizace, města a obce i občané;
7.podporuje rozhodnutí, že cílem je dosáhnout do roku 2050 nulových čistých emisí skleníkových plynů, a vyzývá členské státy, aby se v rámci jednání o budoucnosti Evropy na zvláštním summitu EU v Sibiu v květnu 2019 dohodly na strategii, která dosažení tohoto cíle umožní;
vyzývá členské státy, aby se zavázaly k přijetí ambiciózního postupu, který je pro dosažení tohoto cíle nezbytný;
8.je přesvědčen, že Evropa je schopna být průkopnickou silou na cestě ke klimatické neutralitě a investovat za tímto účelem do inovativních technologických řešení, posilovat postavení občanů a zajistit vzájemný soulad opatření v klíčových oblastech, jako je energetika, průmyslová politika a výzkum, a zároveň s tím zajistit i sociální spravedlnosti pro spravedlivý přechod;
9.souhlasí s tím, jak Komise určila strategické oblasti, kde je třeba provádět společná opatření, a podporuje účinné využívání energie, zavádění obnovitelných zdrojů a globální konkurenceschopnost průmyslu EU;
10.zdůrazňuje důležitost různých opatření a právních předpisů v oblasti klimatu zavedených v různých politických oblastech, avšak varuje, že roztříštěný přístup může vést k nesrovnalostem a může stát v cestě tomu, aby hospodářství EU dosáhlo do roku 2050 nulových emisí skleníkových plynů; domnívá se, že je třeba přijmout zastřešující přístup;
Cesty ke změně v evropské strategii nulových emisí do poloviny století
11.konstatuje, že strategie EU pro nulové čisté emise představuje osm cest k tomu, jak dosáhnout ekonomické, technologické a sociální transformace, kterou Unie potřebuje, aby splnila dlouhodobý teplotní cíl vytyčený Pařížskou dohodou; zdůrazňuje, že pouze dvě z těchto cest umožní Unii dosáhnout nulových čistých emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2050; zdůrazňuje, že to vyžaduje rychlé kroky a značné úsilí na všech úrovních, od místních a regionálních až po úroveň celostátní a evropskou, a zapojení všech aktérů z neveřejného sektoru; uznává, že regionálně a místně stanovené příspěvky by se mohly stát důležitým nástrojem pro překonání nedostatků ve snižování emisí; připomíná členským státům, že se zavázaly přijmout dlouhodobé celostátní strategie podle nařízení o správě energetické unie[3]; vyzývá proto členské státy, aby stanovily jasné krátkodobé a dlouhodobé cíle a politiky, které budou v souladu s cíli Pařížské dohody, a aby poskytly investiční podporu jednotlivým cestám vedoucím čistým nulovým emisím;
12.zdůrazňuje, že cílem první kategorie cest, které strategie uvádí, je snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 pouze o 80% ve srovnání s rokem 1990; se znepokojením konstatuje, že tato ambice odpovídá spodní hranici míry snižování globálního oteplování pod 2°C, a není tudíž v souladu s cílem Pařížské dohody udržet oteplování výrazně pod úrovní 2°C, ani s vyšším cílem udržet je pod úrovní 1,5°C;
13.zdůrazňuje, že přechod k čisté energii by měl i nadále stimulovat modernizaci evropské ekonomiky, vytvářet udržitelný hospodářský růst a být zdrojem sociálních a environmentálních přínosů pro evropské občany; poukazuje na to, že podle odhadů Komise by scénáře s nulovými emisemi měly umožnit větší růst HDP EU než scénáře s nižším snížením emisí a že v důsledku rozdílů mezi členskými státy, jako jsou mimo jiné rozdíly v HDP na obyvatele a rozdíly v uhlíkové náročnosti ve skladbě energetických zdrojů, budou dopady v obou případech rozloženy v rámci EU nerovnoměrně; domnívá se, že zcela nejnákladnější by bylo nepřijímat žádná opatření, což by vEvropě vedlo nejen k velkým ztrátám HDP, ale i k dalšímu nárůstu hospodářských nerovností mezi členskými státy i v nich samých a v jejich regionech, neboť uvedená nečinnost by měla podle očekávání na některé z nich horší dopady než na jiné;
14.se znepokojením konstatuje, že závislost EU na dovozu energie činí v současnosti 55%; zdůrazňuje, že v situaci dosažení nulových čistých emisí by tento podíl klesl do roku 2050 na 20%, což by mělo pozitivní vliv na obchodní bilanci EU a na její geopolitické postavení; konstatuje, že souhrnné úspory nákladů na dovoz fosilních paliv vobdobí 2031 a 2050 by dosáhly 2–3 bilionů EUR, které by bylo možné vynaložit na jiné priority evropských občanů;
15.zdůrazňuje, že v rámci scénáře dosažení nulových čistých emisí by se snížilo znečištění ovzduší a spolu s tím i počet předčasných úmrtí způsobených jemnými částicemi, a to o více než 40%; konstatuje, že poškození zdraví by se v rámci takového scénáře snížilo o hodnotu přibližně 200 miliard EUR ročně;
16.oceňuje, že součástí strategie se staly dvě cesty, které mají vést k dosažení nulových čistých emisí do roku 2050, vítá podporu, kterou jim poskytla Komise, a domnívá se, že tento cíl, stanovený do poloviny století, je jako jediný slučitelný se závazky Unie vyplývající z Pařížské dohody; lituje, že v rámci této strategie nebyly vzaty v úvahu cesty, které by umožnily dosáhnout nulových čistých emisí skleníkových plynů ještě před rokem 2050;
17.konstatuje, že tyto dvě cesty využívají technologie odstraňování uhlíku, včetně technologií založených na zachycování uhlíku a jeho ukládání či na využívání a přímém zachycování vzduchu, k jejichž zavedení ve velkém měřítku má teprve dojít; domnívá se však, že prioritou strategie EU pro čisté nulové emise by mělo být přímé snižování emisí a opatření pro zachování a posílení přírodních jímek a rezervoárů, které v EU existují, a že s využíváním technologií odstraňování uhlíku by se v rámci této strategie mělo počítat pouze tam, kde neexistují možnosti přímého snižování emisí;
domnívá se, že doroku 2030 je třeba přijmou další opatření, nemá-li být Unie odkázána natechnologie odstraňování uhlíku, které s sebou nesou značná rizika pro ekosystémy, biologickou rozmanitost a bezpečnost potravin, což potvrzuje zpráva IPCC o globálním oteplování o 1,5°C;
18.se znepokojením konstatuje, že fosilní paliva nejsou ze skladby energetických zdrojů vyloučena v žádném z uvedených scénářů;
Sociální aspekty změny klimatu a spravedlivý přechod
19.vítá tvrzení Komise, že čistých nulových emisí je možné dosáhnout bez čistého úbytku pracovních míst, a s uspokojením bere na vědomí podrobné hodnocení transformace venergeticky náročných odvětvích; upozorňuje na to, že podaří-li se spravedlivý přechod k nulovým čistým emisím skleníkových plynů dobře zvládnout a bude-li nejzranitelnějším regionům, odvětvím a občanům zajištěna odpovídající podpora, může vést k čistému přírůstku pracovních míst v Unii, jejichž počet by se v rámci scénáře čistých nulových emisí zvýšil do roku 2050 v celém hospodářství Unie o 2,1 milionu ve srovnání se zvýšením o 1,3 milionu pracovních míst v rámci scénáře snížení emisí o 80%; domnívá se proto, že Komise by v rámci Přehledu dovedností EU měla vypracovat novou koncepci auditu dovedností, který by měl vycházet z regionálních údajů o tom, jaké dovednosti pro klimaticky neutrální Evropu potřebné, s cílem zajistit občanům EU spravedlivý přechod a podpořit nejzranitelnější regiony, jejichž hospodářství závisí na činnostech souvisejících s odvětvími nebo technologiemi, u nichž se očekává, že výhledově budou ustupovat nebo se budou muset transformovat, a podpořit i rekvalifikace, které by obyvatelům těchto regionů získat v daném místě kvalitní pracovní místa, která nebudou ohrožena budoucími změnami;
20.zdůrazňuje, že přechod musí být spravedlivý pro všechny segmenty společnosti; konstatuje, že spravedlivý přechod je třeba chápat jako proces, který má své negativní i pozitivní dopady, spojené s urychleným prováděním opatření v oblasti klimatu, jako je úbytek pracovních míst a vznik nových pracovních příležitostí, stejně jako dopady spojené s opožděným prováděním opatření v oblasti klimatu;
21.zdůrazňuje četné vedlejší přínosy, jež společnost neutrální z hlediska klimatu bude mít pro veřejné zdraví jak v podobě úspor nákladů na zdravotní péči, tak v podobě nižšího zatížení systémů zdravotního pojištění a veřejného zdravotnictví, ale i v podobě celkově dobrých životních podmínek evropských občanů díky zvýšení biologické rozmanitosti, snížení znečištění ovzduší a zmírnění vystavení znečišťujícím látkám;
22.domnívá se, že transformace Evropy spjatá s klimatem musí být ekologicky, ekonomicky asociálně udržitelná; zdůrazňuje, že v zájmu zajištění jejího politického přijetí mezi všemi občany je důležité zohlednit distribuční účinky politických opatření v oblasti klimatu a dekarbonizace, zvláště pak na osoby s nízkými příjmy; domnívá se proto, že všechny politiky EU i členských států v oblasti klimatu by v zájmu zajištění sociální a ekologické transformace v Evropě měly plně zohledňovat sociální dopady; v této souvislosti zdůrazňuje, žena základě inkluzivního procesu a vúzké spolupráci smístními aregionálními orgány veřejné správy, odbory, vzdělávacími institucemi, organizacemi občanské společnosti asoukromým sektorem bude třeba vypracovat individuálně přizpůsobené adostatečně financované strategie na všech úrovních s cílem zajistit všem evropským občanům v rámci tohoto přechodu spravedlivé a rovné příležitosti;
23.připomíná, že přibližně 50 až 125 milionů evropských občanů je v současnosti ohroženo energetickou chudobou[4]; zdůrazňuje, že energetická transformace může mít nepřiměřený dopad na osoby s nízkými příjmy a může energetickou chudobu dále prohlubovat; uznává, že energetická politika musí zahrnovat sociální rozměr a zajistit, aby nikdo nebyl opomíjen; vyzývá členské státy, aby přijaly do budoucna orientovaná opatření, která všem občanům EU zajistí spravedlivou energetickou transformaci a přístup k energii;
24.domnívá se, že mladí lidé si stále jasněji uvědomují svou sociální odpovědnost a odpovědnost za ochranu životního prostředí a že toto vědomí má sílu změnit naši společnost tak, aby byla v budoucnu odolná vůči změně klimatu, a že vzdělávání mladých lidí představuje jeden z nejúčinnějších nástrojů boje proti změně klimatu; zdůrazňuje, že je nutné aktivně zapojovat mladší generace do budování mezinárodních, mezikulturních a mezigeneračních vztahů, z nichž vychází kulturní proměna, jež podpoří celosvětové úsilí o udržitelnější budoucnost;
25.vítá, že lidé v celé Evropě čím dál aktivněji demonstrují za klimatickou spravedlnost, zejména formou školních stávek; vítá požadavky těchto aktivistů volajících po ambicióznějším přístupu a domnívá se, že vnitrostátní, regionální a místní vládní instituce i EU by měly těmto požadavkům věnovat pozornost;
26.zdůrazňuje, že dosáhnout nejpozději do roku 2050 nulových čistých emisí skleníkových plynů může Evropa jen za předpokladu zapojení a účasti evropských občanů; žádá všechny orgány celostátní, regionální a místní správy, aby zavedly konkrétní opatření na podporu a usnadnění účasti občanů a na výměnu osvědčených postupů v rámci transformace energetiky spojené s přechodem k hospodářství, které z hlediska klimatu neutrální;
Prozatímní cíle
27.uvědomuje si, že pro to, jestli EU dosáhne čistých nulových emisí do roku 2050, bude nejdůležitější desetiletí od roku 2020 do roku 2030; vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily silný střednědobý cíl do roku 2030, neboť je to nezbytné k zajištění dostatečné investiční stability trhu, k plnému využití potenciálu technologických inovací a k tomu, aby evropské podniky měly větší příležitosti, které jim umožní získat vedoucí postavení na světových trzích v oblasti nízkoemisní výroby;
28.zdůrazňuje, že má-li být v roce 2050 co nejúsporněji dosaženo nulových čistých emisí skleníkových plynů, je nutné stanovit vyšší cíle na období do roku 2030 a sladit je se scénáři počítající s dosažením nulových čistých emisí do roku 2050; je přesvědčen, žeje nanejvýš důležité, aby Unie vyslala nejpozději na summitu OSN ozměně klimatu, který se bude konat vzáří 2019 vNew Yorku, jasný signál, že je připravena přehodnotit svůj přínos k plnění Pařížské dohody;
29.podporuje aktualizaci vnitrostátně stanovených příspěvků Unie s tím, že pro celé hospodářství by byl stanoven cíl snížit domácí emise skleníkových plynů do roku 2030 v porovnání s úrovněmi z roku 1990 o 55%; vyzývá proto vedoucí představitele EU, aby nazvláštním summitu EU vSibiu vkvětnu 2019 sohledem nasummit OSN oklimatu plánovaný na září 2019 stanovily pro vnitrostátně stanovený příspěvek Unie vyšší cíle;
30.domnívá se proto, že Komise by nejpozději v rámci přezkumů souboru klimatických opatření do roku 2030 a dalších příslušných právních předpisů, které budou probíhat v letech 2022–2024, měla předložit legislativní návrhy, které stanoví vyšší cíle v souladu s aktualizovaným celostátně stanoveným příspěvkem (NDC) a v souladu s cílem, kterým je dosažení nulových čistých emisí; domnívá se, že nedostatečné ambice na období do roku 2030 by omezily budoucí možnosti, mezi něž by mohly patřit i některé možnosti nákladově efektivní dekarbonizace; domnívá se, že tyto přezkumu jsou důležitým milníkem na cestě k zajištění plnění závazků EU v oblasti klimatu;
31.je toho názoru, že za účelem dalšího zajištění větší stability trhů bude přínosné i to, aby EU vytyčila střednědobý cíl pro snížení emisí na období do roku 2040, který by mohl dále posílit stabilitu a zajistit splnění dlouhodobého cíle stanoveného na období do roku 2050;
32.za nezbytné považuje pravidelný přezkum strategie EU pro čisté nulové emise; domnívá se, že takový přezkum by měl vycházet z globálního hodnocení pětiletého období v souladu s ustanovením Pařížské dohody a zohlednit technologický a společenský vývoj, jakož i z informací od nestátních subjektů a Evropského parlamentu;
Přispění jednotlivých odvětví
33.podtrhuje, že čisté emise budou muset být sníženy téměř na nulu ve všech odvětvích hospodářství, neboť ke snižování emisí by měla všechna odvětví přispívat společně; vyzývá proto Komisi, aby našla cesty k zajištění neutrality všech odvětví z hlediska klimatu; v této souvislosti zdůrazňuje význam zásady „znečišťovatel platí“;
34.zdůrazňuje ústřední úlohu energetiky při přechodu k hospodářství s nulovými emisemi skleníkových plynů;
35.zdůrazňuje, že je třeba přijmout integrovaný meziodvětvový přístup, který usnadní dekarbonizaci energetického systému a dalších souvisejících odvětvích a přinese užitek díky vyšší účinnosti; uznává, že integrace energetického systému může přinést vyšší flexibilitu, zlepšit účinnost systému, rozšířit využívání obnovitelných zdrojů energie ve všech nosičích energie a v konečném důsledku může umožnit nákladově efektivní energetický přechod;
36.vyzdvihuje význam energeticky náročných odvětví pro dlouhodobé snižování emisí skleníkových plynů v EU; domnívá se, že nezbytným předpokladem zachování vedoucího postavení EU v oblasti nízkouhlíkového průmyslu a průmyslové výroby v EU, zachování konkurenceschopnosti evropských průmyslových odvětví a předcházení riziku úniku uhlíku jsou inteligentní a cílené politické rámce; vyzývá Komisi, aby předložila novou a integrovanou strategii EU v oblasti průmyslového klimatu pro energeticky náročná průmyslová odvětví na podporu konkurenceschopného přechodu těžkého průmyslu s nulovými emisemi;
37.znovu opakuje, že přechod k ekonomice s nulovými emisemi skleníkových plynů představuje pro EU výzvy a příležitosti a že je zapotřebí investic do průmyslových inovací včetně digitálních a čistých technologií, aby se podpořila prosperita a posílila konkurenceschopnost, zvýšily budoucí dovednosti a vytvořily miliony pracovních míst, například v rostoucím oběhovém hospodářství a biohospodářství;
38.vyzývá Komisi, aby vypracovala průmyslovou strategii, jejíž součástí budou opatření, která evropskému průmyslu umožní rovné podmínky v celosvětové hospodářské soutěži; domnívá se, že v rámci této politiky by Komise měla přezkoumávat dodatečná opatření na ochranu průmyslových odvětví, kde v souvislosti s dovozem výrobků hrozí riziko úniku uhlíku, která mají nahrazovat, upravovat nebo doplňovat stávající předpisy týkající se úniku uhlíku, a to z hlediska účinnosti těchto opatření a jejich slučitelnosti s pravidly Světové obchodní organizace;
39.domnívá se, že se hospodářská prosperita, globální průmyslová konkurenceschopnost a klimatická politika navzájem posilují; připomíná, že vzhledem k tomu, že evropská ekonomika je první významnou ekonomikou usilující o neutralitu z hlediska klimatu, budou mít evropské podniky možnost získat na mezinárodních trzích výhodu průkopníka a vydobýt si tak vedoucí postavení v globálním měřítku v oblasti udržitelné výroby účinně využívající zdroje; zdůrazňuje, že opožděná nebo nedostatečná opatření k dosažení čistých nulových emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2050 způsobí ekologicky, ekonomicky a sociálně neopodstatněné náklady a bude efektivně bránit budoucí konkurenceschopnosti evropského průmyslového odvětví;
40.konstatuje, že řada rozvíjejících se trhů se sama staví do situace, v níž hrají významnou úlohu v pokrytí potřeb světového trhu během přechodu na hospodářství s nulovými čistými emisemi, například pokud jde o dopravu s nulovými emisemi a obnovitelnou energii; zdůrazňuje, že EU musí zůstat vedoucí ekonomikou v oblasti ekologických inovací a investic do ekologických technologií; domnívá se, že vedoucí úloha EU v obnovitelných energiích a energetické účinnosti ukazuje dalším částem světa, že přechod k čisté energii je možný a přínosný i nad rámec boje proti změně klimatu;
41.konstatuje, že Komise ve své zprávě z roku 2018 „Ceny energií a energetické náklady v Evropě“ zdůrazňuje, že EU je stále velmi vystavena nestabilním a rostoucím cenám fosilních paliv a že budoucí náklady na výrobu elektřiny mají podle očekávání v případě produkce elektřiny z fosilních paliv růst a v případě obnovitelných zdrojů klesat; zdůrazňuje, že náklady EU na dovoz energií vzrostly v roce 2017 o 26 % na 266 miliard EUR, zejména z důvodu rostoucích cen ropy; ve zprávě se odhaduje, že nárůst cen ropy má negativní dopad na růst EU (-0,4% HDP v roce 2017) a inflaci (+0,6);
42.připomíná, že 71% veškeré energie je využíváno pouze pro vytápění prostor; souhlasí s Komisí v tom, že energeticky účinné domy se v Evropě neutrální z hlediska klimatu stanou normou, zajistí lepší zdraví a pohodlí pro všechny Evropany;
43.vyzývá k vytvoření systému nebo mechanismu EU, který umožní jasné označování a propagaci produktů neutrálních z hlediska emisí uhlíku a který bude integrovat současné pilíře rámce EU pro oblast klimatu a energetiky;
44.domnívá se, že klíčový význam pro snižování emisí skleníkových plynů bude mít právě tak technologický vývoj a technická řešení, energetická účinnost na straně nabídky i poptávky a udržitelná energie z obnovitelných zdrojů v odvětvích dopravy, budov, vytápění a chlazení a energetiky jako zásady oběhového hospodářství; v tomto ohledu podtrhuje důležitost technologicky specifických strategií;
45.zdůrazňuje, že emise z průmyslových procesů je nutné řešit v mnohem větším rozsahu; poukazuje na to, že podle zvláštní zprávy IPCC „Globální oteplování o 1,5°C“ je nutné, aby průmysl snížil své emise uhlíku do roku 2050 ve srovnání s rokem 2010 o 65–90%;
46.vyzývá k vytvoření energeticky vysoce účinného energetického systému založeného na obnovitelných zdrojích energie ažádá Komisi ačlenské státy, aby vtomto ohledu přijaly veškerá nezbytná opatření, neboť to bude mít vedlejší dopady na všechna ekonomická odvětví; zdůrazňuje, že všechny cesty ke snížení emisí počítají s úplnou dekarbonizací energetiky, k níž by mělo dojít nejpozději do roku 2050, se zásadním omezením fosilních paliv a s výrazným nárůstem využívání obnovitelných zdrojů energie;
47.zdůrazňuje přínos energetické účinnosti pro zabezpečení dodávek, hospodářskou konkurenceschopnost, ochranu životního prostředí, snížení účtů za energie a zlepšení kvality bydlení; potvrzuje významnou úlohu energetické účinnosti z hlediska vytváření obchodních příležitostí a zvyšování zaměstnanosti, jakož i její celosvětové a regionální přínosy; v této souvislosti připomíná zásadu „energetická účinnost na prvním místě“, kterou zavedlo nařízení o správě energetické unie, a poznamenává k tomu, že tato zásada by měla být v plném míře uplatňována v rámci celého energetického řetězce a měla by být považována za základ pro jakoukoli cestu, která má vést k dosažení čistých nulových emisí do roku 2050;
48.uznává význam zachycování a ukládání uhlíku (CCS) pro snižování čistých emisí, s nímž se v rámci zvláštní zprávy IPCC „Globální oteplování o 1,5°C“ počítá ve většině scénářů, které chtějí udržet oteplování na úrovni 1,5°C, a uznává rovněž nezbytnost dalšího zkoumání možností zavádění environmentálně bezpečného zachycování a využívání uhlíku (CCU) a technologií CCS s cílem dosáhnout čistého snížení emisí a zamezit emisím CO2 vprůmyslových procesech nebo zajistit trvalé uložení těchto emisí; se znepokojením konstatuje, že mnoho technologií CCU v současné době žádné trvalé snížení emisí nepřináší; vyzývá proto Komisi, aby vypracovala technická kritéria, která zajistí, aby podporovány byly pouze technologie, které přinášejí ověřitelné výsledky;
49.zdůrazňuje, že směrnice o ekodesignu[5] významně přispěla k naplňování cílů EU v oblasti klimatu, neboť každoročně snížila emise skleníkových plynů o 320 milionů tun ekvivalentu CO2, a že díky této směrnici spotřebitelé v EU uspoří podle odhadů do roku 2020 až 112 miliard EUR neboli 490 EUR ročně na domácnost; požaduje, aby byly podle směrnice o ekodesignu regulovány i další produkty, mimo jiné tablety a chytré telefony, a aby byly stávající normy aktualizovány a zohledňovaly tak technologický vývoj;
50.poukazuje na to, že elektrifikace odvětví budov, průmyslu a dopravy může účinně snížit jejich emise a dopad na životní prostředí pouze tehdy, bude-li následný nárůst poptávky po elektřině uspokojen odpovídajícím zvýšením kapacity obnovitelných zdrojů energie;
51.zdůrazňuje, že je třeba bezodkladně začít provádět balíček právních předpisů týkajících se energetické unie a čisté energie a zajistit další integraci evropského trhu s energií s cílem dosáhnout co nejefektivnější dekarbonizace elektroenergetického odvětví, usnadnit investice v oblastech, kde lze v největší míře dosáhnout výroby energie z obnovitelných zdrojů, a podporovat aktivní účast občanů, aby se urychlil přechod energetiky k udržitelnému hospodářství, které bude z hlediska emisí uhlíku neutrální, a aby se zároveň s tím snížila energetická chudoba;
52.zdůrazňuje, že pro přechod k čistým nulovým emisím skleníkových plynů bude klíčové zapojení občanů do energetického systému prostřednictvím decentralizované vlastní výroby energie z obnovitelných zdrojů, skladování elektřiny a účasti v režimech odezvy na straně poptávky a režimech zvyšování energetické účinnosti; vyzývá proto k tomu, aby aktivní zapojování občanů stalo nedílnou součástí různých cest snižování emisí, a to především na straně poptávky;
53.poukazuje na to, že tato strategie potvrzuje, žeemise skleníkových plynů z dopravy stále rostou aže současné politiky nebudou stačit k tomu, aby byla do roku 2050 provedena dekarbonizace dopravního odvětví; zdůrazňuje, že je důležité zajistit přechod z letecké dopravy na železniční, jakož i na veřejnou dopravu a sdílenou mobilitu; konstatuje, že silniční doprava se na celkových emisí oxidu uhličitého v EU podílí zhruba z jedné pětiny; vyzývá proto členské státy a Komisi, aby podnikly rozhodné kroky, které spotřebitelům ve všech členských státech umožní přístup k vozidlům s nulovými a nízkými emisemi a které zároveň nepovedou k tomu, že v členských státech s nízkými příjmy se zvýší využívání starších, vysoce znečišťujících vozidel; dále zdůrazňuje význam inteligentních technologií, např. inteligentní dobíjecí infrastruktury, pro vytvoření součinnosti mezi elektrifikací dopravy a využíváním obnovitelných zdrojů energie;
54.zdůrazňuje, že k zajištění neutrality hospodářství EU jako celku z hlediska klimatu musí přispívat všechna odvětví, včetně odvětví mezinárodní letecké a lodní dopravy; konstatuje, že podle analýzy Komise současné globální cíle a opatření, s jejichž uskutečněním výhledově počítá Mezinárodní námořní organizace a Mezinárodní organizace pro civilní letectví, nepovedou ani v případě, že budou uskutečněny v celém svém rozsahu, k nezbytnému snížení emisí a že v souladu s celohospodářským cílem, jímž je dosažení čistých nulových emisí, musí být přijata další významná opatření; zdůrazňuje potřebu investic do bezuhlíkových a nízkouhlíkových technologií a paliv v těchto odvětvích; vyzývá Komisi, aby v těchto odvětvích zavedla zásadu „znečišťovatel platí“, zejména pokud jde o zdanění petroleje a ceny letenek; připomíná, že podle odhadů se emise skleníkových plynů z mezinárodní lodní dopravy zvýší do roku 2050 o téměř 250%; vítá skutečnost, že odvětví mezinárodní lodní dopravy si samo stanovilo absolutní cíl snížení emisí skleníkových plynů; se znepokojením konstatuje, že nedochází k žádnému pokroku, pokud jde o převedení tohoto cíle do krátkodobých a střednědobých opatření a dalších konkrétních kroků;
55.konstatuje, že přibližně 60% celosvětového objemu methanu pochází z takových zdrojů, jako je zemědělství, skládky a odpadní vody, produkce fosilních paliv a jejich potrubní přeprava; připomíná, že methan je silný skleníkový plyn, jehož stoletý potenciál oteplování je 28krát vyšší než potenciál CO2[6], a že snížení emisí methanu může mít značný význam při snižování koncentrací přízemního ozonu a jejich negativních dopadů na kvalitu ovzduší a lidské zdraví; vítá záměr Komise snížit emise methanu v dotčených oblastech, což by mohlo vést k dalšímu snížení koncentrací ozonu v EU, jakož i její záměr podporovat snížení emisí methanu na mezinárodní úrovni;
56.konstatuje, že na odvětví budov připadá v současné Evropě přibližně 40% konečné spotřeby energie a 36% emisí CO2[7]; vyzývá k uvolnění potenciálu odvětví v oblasti úspor energie a omezování uhlíkové stopy v souladu s cílem stanoveným ve směrnici o energetické náročnosti budov,[8] jímž je vysoce energeticky účinný a dekarbonizovaný fond budov do roku 2050; zdůrazňuje, že zvyšování účinnosti spotřeby energie v budovách má značný potenciál pro další snížení emisí skleníkových plynů v Evropě; domnívá se navíc, že zajištění nízké energetické náročnosti budov, do nichž bude dodávána výhradně energie z obnovitelných zdrojů, je nutnou podmínkou naplnění Pařížské dohody a programu EU pro růst, místní pracovní místa a lepší životní podmínky občanů v celé Evropě;
57.opět vyzývá Komisi, aby vrámci strategického plánu Unie pro metan co nejdříve prozkoumala politiky, jež by bylo možné přijmout, a rychle tak reagovat na problém emisí metanu, a aby za tímto účelem předložila Parlamentu aRadě legislativní návrhy; zdůrazňuje, že zemědělství je a bude stále více jedním z hlavních zbývajících zdrojů emisí skleníkových plynů v Unii v roce 2050, a to zejména kvůli emisím metanu a oxidu dusného, ale i emisím souvisejícím se změnami v nepřímém využívání půdy; zdůrazňuje potenciál odvětví zemědělství pro řešení problémů spojených se změnou klimatu, např. cestou ekologických a technologických inovací, jakož i prostřednictvím zachycování uhlíku v půdě;
58.požaduje takovou společnou zemědělskou politiku, která bude přispívat ke snižování emisí skleníkových plynů v souladu s přechodem na hospodářství neutrální z hlediska klimatu; vyzývá Komisi, aby zajistila, že zemědělské politiky, především unijní a vnitrostátní fondy, budou v souladu s cíli a záměry Pařížské dohody;
59.zdůrazňuje, že je nutné zohledňovat cíle v oblasti klimatu ve všech politikách EU, včetně politiky obchodní; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že všechny obchodní dohody uzavřené Evropskou unií budou plně slučitelné s Pařížskou dohodou, což by to nejen posílilo celosvětové úsilí v oblasti změny klimatu, ale také zaručilo rovné podmínky pro dotčená odvětví;
60.zdůrazňuje, že EU by měla podporovat úlohu a úsilí regionů, měst a obcí; vyzývá Komisi, aby navázala na činnost Paktu starostů a primátorů, kteří zastupují 200 milionů evropských občanů, a umožnila jim podporovat další transformaci;
61.lituje, že Komise ve své strategii nezohlednila možnost posílit opatření EU v oblasti fluorovaných skleníkových plynů; zdůrazňuje, že jasnou příležitostí, jak pomoci EU splnit cíle Pařížské dohody, je zamezit nelegálnímu obchodu s hydrofluoruhlovodíky (HFC) přijetím systému poskytování licencí na HFC, zakázat jejich používání v odvětvích, která je již nepotřebují, přidělovat kvóty na HFC prostřednictvím systému dražebního prodeje a v plném rozsahu provést nařízení o fluorovaných skleníkových plynech[9] zákazem jakéhokoli zbytečného použití SF6;
Maximální využití potenciálu lesů v souvislosti s klimatem v rámci udržitelného biohospodářství
62.podporuje udržitelné obhospodařování lesů na vnitrostátní úrovni společně skonkrétními prostředky ke stimulaci efektivního a udržitelného biohospodářství v EU vzhledem ke značnému potenciálu lesů přispívat k úsilí Evropy v oblasti klimatu, (prostřednictvím pohlcování, ukládání a nahrazování uhlíku) a s ohledem na záměr dosáhnout do roku 2050 nulových emisí; uznává, že je nutné přizpůsobovat se změně klimatu a zastavit do roku 2020 úbytek biologické rozmanitosti a degradaci ekosystémových služeb v EU; zdůrazňuje, že je třeba vypracovat koncepci politik založených na důkazech, které pomohou provádět a financovat opatření EU pro zachování biologické rozmanitosti;
63.doporučuje, aby se významná část úsilí zaměřila na agrolesnictví, přičemž skutečné přínosy z hlediska ekologie a biologické rozmanitosti je třeba zajistit tím, že budou stromy a další vegetace integrovány do obhospodařované zemědělské půdy;
64.uznává pozitivní, ale vkonečném důsledku omezený potenciál pro zalesňování vEvropě; je proto přesvědčen, že zalesňovací iniciativy musí být doplněny konkrétními iniciativami apobídkami zaměřenými naposílení potenciálu k pohlcování, přičemž je třeba zajistit aposílit zdraví stávajících lesních pozemků, aby tak bylo možné využít přínosů, které z toho plynou pro klima, udržitelné biohospodářství abiologickou rozmanitost; podporuje proto zalesnění opuštěné a okrajově produktivní zemědělské půdy, agrolesnictví a minimalizaci přeměny lesních ploch na jiné využití půdy;
65.upozorňuje, že opatření a politiky EU mají dopad i na přirozené propady, půdu a lesy mimo Evropu a že strategie EU pro dosažení nulových čistých emisí by měla zajistit, aby opatření EU neměla škodlivé účinky na klima ve třetích zemích; vyzývá Komisi a členské státy, aby v této souvislosti prosazovaly přísná mezinárodní pravidla v rámci pařížského souboru pravidel, zejména pokud jde o článek 6 Pařížské dohody, s cílem zabránit mezerám ve vykazování a dvojímu započítávání opatření pro zalesňování, jež by mohlo rozmělnit celosvětové úsilí v oblasti klimatu;
66.domnívá se, že dlouhodobá strategie nevěnuje přiměřenou pozornost hospodářským odvětvím prvovýroby a že lesnictví a zemědělství a příslušné komunity čelí nepoměrně vyššímu riziku nepříznivých důsledků změny klimatu; doporučuje, aby strategie jasně naznačila cestu, kterou se tato odvětví musí vydat, aby posílila svou odolnost, zlepšila prevenci rizik a zachovala ekosystémy a ekosystémové služby, na nichž hospodářství závisí;
67.zdůrazňuje, že je třeba maximalizovat ochranu a obnovu zalesněných ploch a mokřadů, které přirozeně odstraňují uhlík;
68.zdůrazňuje, že v půdě se nachází více uhlíku než v biosféře a atmosféře dohromady; zdůrazňuje proto, že je důležité zastavit degradaci půdy v EU a zajistit společná opatření EU pro zachování a zkvalitnění kvality půd a jejich schopnosti ukládat uhlík;
69.zdůrazňuje, že z celkového technického potenciálu postupů pro lepší pohlcování uhlíku v zemědělství v EU má největší potenciál agrolesnictví[10];
70.poukazuje na úlohu produktů z vytěženého dřeva s dlouhou životností a jejich funkci v oblasti využívání půdy, změny využívání půdy a lesnictví (LULUCF) do roku 2030; zdůrazňuje, že budoucí rámec by měl přínos těchto produktů zohlednit, a to i přínos produktů, které pocházejí z různých kategorií zemědělské půdy, a nikoli pouze z lesů a zalesněné půdy;
71.zdůrazňuje, že je důležité optimalizovat zemědělské modely, které podporují zemědělské systémy odolné vůči extrémním povětrnostním jevům a napadení škůdci a které umožňují lepší pohlcování uhlíku v půdě a zachycování vody a vyšší zemědělskou biologickou rozmanitost;
Financování a výzkum
72.vyzývá k rychlému zavedení Fondu inovací systému EU pro obchodování s emisemi a k vydání první výzvy k předkládání návrhů v roce 2019 s cílem podpořit investice do předvádění průlomových průmyslových technologií s nízkými emisemi uhlíku v širokém spektru odvětví, nejen v odvětví výroby elektřiny, ale i v odvětví dálkového vytápění a průmyslových procesů; vyzývá k tomu, aby víceletý finanční rámec pro období 2021–2027 a jeho programy byly plně v souladu s Pařížskou dohodou;
73.poukazuje na to, že dosažení ekonomiky s nulovými emisemi skleníkových plynů si vyžádá značné další investice do energetického systému EU a s ním spojené infrastruktury ve srovnání se současnou částkou, a to ve výši přibližně 175 až 290 miliard EUR ročně; zdůrazňuje, že stabilní a předvídatelný rámec politiky v oblasti energetiky a klimatu je klíčový pro zajištění velmi potřebné důvěry investorů a pro to, aby evropská průmyslová odvětví mohla v Evropě přijímat dlouhodobá investiční rozhodnutí; zdůrazňuje proto, že prioritou by mělo být provádění akčního plánu pro udržitelné financování, který byl přijat v březnu 2018, včetně kalibrace kapitálových požadavků bank a obezřetného zacházení s aktivy s vysokými emisemi uhlíku, pravidel obezřetného podnikání pro pojišťovny a nové úpravy povinností institucionálních investorů a správců aktiv;
74.domnívá se, že VFR naobdobí 2021–2027 by měl být před svým přijetím zhodnocen s ohledem na cíl zajistit do roku 2050 hospodářství neutrální z hlediska klimatu a že musí být zavedena standardní zkouška, která zajistí odolnost výdajů z rozpočtu EU vůči změně klimatu;
75.konstatuje, že strategie EU v oblasti lesnictví vnímá politiku v oblasti rozvoje venkova v rámci společné zemědělské politiky (SZP) jako hlavní zdroj podpory ochrany a udržitelného obhospodařování lesů v EU a že strategie biohospodářství klade důraz na SZP při podpoře biohospodářství jak finančně, tak zajištěním vstupních materiálů;
76.lituje, že dotace na fosilní paliva stále narůstají a dosahují přibližné roční výše 55 miliard EUR; vyzývá EU a členské státy[11], aby okamžitě ukončily všechny evropské avnitrostátní dotace nafosilní paliva;
77.zdůrazňuje, že zejména pro nejvíce postižené regiony, jako jsou oblasti těžby uhlí, je důležité založit fond pro spravedlivý přechod a že spolu s tím je obecně zapotřebí zohledňovat sociální dopady stávajícího financování opatření v oblasti klimatu vzhledem k potřebným změnám v některých odvětvích proto zdůrazňuje potřebu kladného přijetí dlouhodobé strategie ze strany široké veřejnosti;
78.zdůrazňuje, že pro podporu vedoucí úlohy Unie v boji proti změně klimatu jsou klíčové výzkumné a inovační programy EU i členských států;
79.zdůrazňuje, žeklimatické hledisko musí být v plné míře uplatňováno v programech výzkumu ainovací avevšech fázích výzkumného cyklu jako jedna ze zásad financování ze strany EU;
80.upozorňuje na zprávu Panelu na vysoké úrovni pro možnosti dekarbonizace[12] o úloze výzkumu a inovací v úsilí o dosažení cílů Pařížské dohody, ale i o jejich významu pro získávání konkurenční výhody EU v soutěži v oblasti dekarbonizace; bere na vědomí soubor tematických a průřezových doporučení tohoto panelu, zejména s ohledem na orientaci nového rámcového programu EU pro výzkum a inovace na období 2021–2027 Horizont Evropa;
81.domnívá se, že v příštích dvou desetiletích je nutno vyvinout značné úsilí v oblasti výzkumu a inovací, aby se nízkouhlíková a bezuhlíková řešení stala všeobecně dostupná a sociálně a ekonomicky udržitelná a aby byla nalezena nová řešení, která umožní vybudovat hospodářství s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů;
82.zdůrazňuje, že podle jeho názoru musí program Horizont Evropa přispívat alespoň na 35% jeho případných výdajů na podporu cílů v oblasti klimatu v rámci plnění obecného záměru Unie uplatňovat klimatické hledisko ve všech oblastech činnosti;
Úloha spotřebitelů a oběhové hospodářství
83.zdůrazňuje, že na snižování emisí skleníkových plynů mají významný vliv změny vchování spotřebitelů, a to mimo jiné v celém potravinovém řetězci a v oblasti dopravy, především dopravy letecké; vyzývá Komisi, aby co nejdříve zvážila různé možnosti politiky, včetně environmentálního zdanění, která by chování spotřebitelů změnila; při podpoře změny chování zdůrazňuje význam iniciativ vycházejících zdola, jako je Pakt starostů aprimátorů;
84.konstatuje, že ačkoli spotřeba nasycených tuků a tmavého masa v Unii zůstává výrazně nad doporučovanými výživovými hodnotami, statistiky Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) ukazují, že celková spotřeba masa a živočišných produktů na obyvatele zemí EU-28 se od 90. let 20. století snížila; připomíná, že urychlení tohoto pokračujícího trendu je nezbytným předpokladem výraznějšího snížení emisí skleníkových plynů a dusíku z potravinářského průmyslu a zemědělství;
85.zdůrazňuje, že je důležité, aby EU dosáhla nejen nahrazení zdrojů energie, ale právě tak i nahrazení výrobků / materiálů, a to zejména nahrazení výrobků a materiálů, které jsou založeny na fosilních palivech nebo jejichž výroba je zdrojem vysokých emisí, výrobky založenými na obnovitelných zdrojích;
86.zdůrazňuje, ževelká část spotřeby energie, atedy iemisí skleníkových plynů, je vázána přímo nazískání zdrojů, jejich zpracování, přepravu, přeměnu, použití alikvidaci; zdůrazňuje, že významných úspor lze dosáhnout v každém článku řetězce řízení zdrojů; zdůrazňuje proto, že zvyšování produktivity zdrojů prostřednictvím vyšší efektivity a snižování objemu odpadů prostřednictvím opatření, jako je opětovné použití, recyklace a repasování, může významně snížit jak spotřebu surovin, tak emise skleníkových plynů a zároveň s tím i zvýšit konkurenceschopnost a vytvářet obchodní příležitosti a pracovní místa; vyzdvihuje nákladovou efektivitu opatření přijímaných na podporu oběhového hospodářství; zdůrazňuje, že lepší využívání surovin a metody oběhového hospodářství a jim odpovídající technický návrh výrobků přispějí ke změně výrobních a spotřebních vzorců a ke snížení množství odpadu;
87.zdůrazňuje význam produktové politiky, jako jsou ekologické veřejné zakázky a ekodesign, která může významně přispět kúsporám energie ak omezení uhlíkové stopy výrobků azároveň s tím zlepšit i jejich materiálovou stopu acelkový dopad naživotní prostředí; zdůrazňuje, že jako součást norem EU voblasti ekodesignu je třeba zavést požadavky na oběhové hospodářství arozšířit stávající metodiku ekodesignu nadalší kategorie výrobků vedle výrobků spojených se spotřebou energie;
88.je toho názoru, že by e mělo pokračovat v práci na spolehlivém měření vlivu klimatu na základě spotřeby; bere navědomí skutečnost, ženazákladě stávajících modelů dospěla hloubková analýza kzávěru, žeúsilí EU osnížení emisí zjeho výroby je nějakým způsobem stabilizováno dovozem zboží svyšší uhlíkovou stopou; zdůrazňuje závěr, žedoroku 2016 EU již významně přispěla kesnížení emisí vjiných zemích vdůsledku zvýšeného toku obchodu azvýšené uhlíkové účinnosti jejího vývozu;
EU a globální opatření v oblasti klimatu
89.zdůrazňuje význam rostoucího počtu iniciativ a soustavného dialogu na patřičných mezinárodních fórech a účinné klimatické diplomacie jako stimulace podobných politických rozhodnutí, která posilují ambice v oblasti klimatu i v dalších regionech a ve třetích zemích; vyzývá EU, aby zvýšila finanční prostředky, které sama přiděluje na opatření v oblasti klimatu, a aby členské státy aktivně podněcovala k posilování jejich pomoci třetím zemím v souvislosti s klimatem (v podobě rozvojové pomoci spíše než půjček), která by měla doplňovatzahraniční rozvojovou pomoc aneměla by se započítávat dvakrát jako rozvojová pomoc afinanční podpora voblasti klimatu;
90.zdůrazňuje význam silné diplomacie avedoucího postavení EU voblasti klimatu aenergetiky pro posílení globální a mnohostranné spolupráce aambicí vboji proti změně klimatu av zájmu udržitelného rozvoje; vyzývá Komisi ačlenské státy, aby se zasazovaly ospolečné rámce aopatření vrámci fór OSN;
91.zdůrazňuje, že summit OSN o změně klimatu, který se bude konat v září 2019, by byl ideálním okamžikem pro to, aby vedoucí představitelé oznámili vyšší cíle v oblasti vnitrostátně stanovených příspěvků (NDC); domnívá se, že EU by postoj k aktualizaci svého vnitrostátně stanoveného příspěvku (NDC) měla zaujmout s dostatečným předstihem, aby na summit přijela dobře připravena a aby jednala v úzké spolupráci s mezinárodní koalicí stran na podporu vyšších cílů v oblasti klimatu;
92.zdůrazňuje, že důležité je posílit interoperabilitu mezi politickými nástroji EU a jejich ekvivalenty ve třetích zemích, zejména mechanismů stanovování cen uhlíku; vyzývá Komisi, aby i nadále rozvíjela a posilovala spolupráci a podporu v oblasti rozvoje mechanismů stanovování cen uhlíku mimo Evropu s cílem dosáhnout v celosvětovém měřítku většího snížení emisí a rovnějších podmínek; zdůrazňuje, že je důležité zavést opatření na ochranu životního prostředí, která zajistí další reálné snižování emisí skleníkových plynů; vyzývá proto Komisi, aby prosazovala přísná a pevně stanovená mezinárodní pravidla týkající se článku 6 Pařížské dohody, s cílem zabránit mezerám ve vykazování a dvojímu započítávání snižování emisí;
°
°°
93.pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi avládám aparlamentům členských států.
- [1]Přijaté texty, P8_TA(2018)0430.
- [2]Program OSN pro životní prostředí, „The Emissions Gap Report 2018“, s.10.
- [3]Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11.prosince 2018 o správě energetické unie a opatření voblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.525/2013 (Úř.věst.L328, 21.12.2018, s.1).
- [4]http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2015/563472/IPOL_STU(2015)563472_EN.pdf
- [5] Směrnice Evropského parlamentu aRady 2009/125/ES ze dne 21.října2009 ostanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L285, 31.10.2009, s.10).
- [6]Van Dingenen, R., Crippa, M., Maenhout, G., Guizzardi, D., Dentener, F., Global trends of methane emissions and their impacts on ozone concentrations (Světový vývoj emisí methanu a jejich dopady na koncentrace ozonu), EUR 29394 EN, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2018, ISBN 978-92-79-96550-0, doi:10.2760/820175, JRC113210.
- [7]https://ec.europa.eu/energy/en/topics/energy-efficiency/buildings
- [8] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (Úř. věst. L156, 19.6.2018, s.75).
- [9] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 ze dne 16.dubna 2014 ofluorovaných skleníkových plynech a o zrušení nařízení (ES) č. 842/2006 (Úř.věst.L150, 20.5.2014, s.195).
- [10]Joris Aertsens, Leo De Nocker, Anne Gobin, 2011: Valuing the carbon sequestration potential for European agriculture (Ocenění potenciálu pohlcování uhlíku pro evropské zemědělství).
- [11]Ceny energií a náklady na energie v Evropě, final, s. 10–11.
- [12]závěrečná zpráva Panelu na vysoké úrovni pro možnosti dekarbonizace, generální ředitelství Evropské komise pro výzkum a inovace, listopad 2018.