NÁVRH USNESENÍo změně klimatu
11.3.2019-()
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
Kathleen Van Brempt, Jytte Guteland, Miriam Dalliza skupinu S&D
Viz také společný návrh usneseníRC-B8-0195/2019
B8-0199/2019
Usnesení Evropského parlamentu o změně klimatu
()
Evropský parlament,
–s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2018 „Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“ (,
–s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů ozměně klimatu (UNFCCC) ana Kjótský protokol ktéto úmluvě,
–s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21, 21.konferenci smluvních stran (COP21) úmluvy UNFCCC ana 11.konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) akonala se ve dnech 30.listopadu až 11. prosince 2015 vPaříži ve Francii,
–s ohledem na 24. zasedání konference smluvních stran (COP24) UNFCCC, na 14. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP14) a na třetí část prvního zasedání konference smluvních stran, která byla rovněž zasedáním smluvních stran Pařížské dohody (CMA1.3) a konala se v polských Katovicích ve dnech 2. až 14. prosince 2018,
–s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a na cíle OSN voblasti udržitelného rozvoje,
–s ohledem na usnesení ze dne 25. října 2018 o konferenci OSN ozměně klimatu konané vroce 2018 vpolských Katovicích (COP24)[1],
–s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 22. března 2018,
–s ohledem na zvláštní zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s názvem „Globální oteplování o 1,5°C“, jeho pátou hodnotící zprávu a jeho souhrnnou zprávu,
–s ohledem na deváté vydání zprávy OSN o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvané „Environment Emissions Gap Report“, která byla přijata dne 27. listopadu 2018,
–sohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví abezpečnost potravin aVýboru pro průmysl, výzkum aenergetiku,
–s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A.vzhledem k tomu, že konference COP24 v Katovicích vyústila v přijetí souboru pravidel z Katovic, jenž zajišťuje právní srozumitelnost v provádění Pařížské dohody;
1.vítá zveřejnění sdělení Komise s názvem „Čistá planeta pro všechny – Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“, která zdůrazňuje příležitosti a výzvy, jež transformace k ekonomice s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů přináší evropským občanům a evropské ekonomice, a stanoví základ pro širokou diskusi za účasti orgánů EU, vnitrostátních parlamentů, podnikového sektoru, nevládních organizací, akademické obce a dalších výzkumných organizací, odborů, regionů, měst a komunit, ale i občanů; schvaluje cíl nulových čistých emisí skleníkových plynů do roku 2050 a žádá členské státy, aby udělaly totéž nazvláštním summitu EU vSibiu vkvětnu 2019 v rámci diskusí o budoucnosti Evropy; žádá členské státy, aby se v zájmu splnění tohoto cíle zavázaly k naplnění požadované ambice;
2.zdůrazňuje, žeevropští občané již čelí přímým dopadům změny klimatu; zdůrazňuje, že podle Evropské agentury pro životní prostředí činily průměrné roční ztráty způsobené extrémními povětrnostními jevy a extrémními doprovodnými jevy změny klimatu v Unii v letech 2010 až 2016 přibližně 12,8 miliardy EUR a že nedojde-li k přijetí dalších opatření, mohly by škody způsobené změnou klimatu vystoupat do roku 2080 v EU přinejmenším na 190 miliard EUR, což představuje čistou ztrátu prosperity rovnající se 1,8% jejího stávajícího HDP; zdůrazňuje, že podle scénáře s vysokými emisemi by roční náklady způsobené záplavami mohly v EU do roku 2100 dosáhnout až 1 bilionu EUR a že katastrofy související s povětrnostními jevy by do roku 2100 mohly mít dopad na asi dvě třetiny evropských občanů v porovnání s 5% obyvatel v současnosti; dále zdůrazňuje, že podle Evropské agentury pro životní prostředí bude 50% obydlených oblastí v EU do roku 2030 čelit vážnému nedostatku vody;
3.zdůrazňuje, že z této zvláštní zprávy IPCC vyplývá, že omezit globální oteplování na 1,5°C, a to bez jakéhokoli nebo jen s omezeným překročením, by znamenalo dosáhnout celosvětově nulových čistých emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2060 a snižovat roční emise skleníkových plynů do roku 2030 na maximálně 27,4 Gt CO2eq za rok; s ohledem na tato zjištění zdůrazňuje, že aby Unie coby globální vůdce měla skutečnou šanci udržet globální nárůst teploty pod 1,5°C do roku 2100, musí usilovat o to, aby bylo nulových čistých emisí skleníkových plynů dosaženo co nejdříve, nejpozději do roku 2050;
4.vyjadřuje znepokojení nad zprávou OSN o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvanou „Environment Emissions Gap Report“, v níž se uvádí, že stávající bezpodmínečné vnitrostátně stanovené příspěvky značně překračují limit oteplování výrazně pod úrovní 2°C určený v Pařížské dohodě a povedou naopak k oteplování o předpokládaných 3,2°C[2] do roku 2100; zdůrazňuje, že je bezpodmínečně nutné, aby všechny smluvní strany UNFCCC své ambice v oblasti klimatu do roku 2020 zvýšily;
Cesty ke změně v evropské strategii nulových emisí do poloviny století
5.vyjadřuje přesvědčení, že Evropa musí být vedoucí silou klimatické neutrality investicemi do udržitelných a inovativních technologických řešení, zvyšováním kompetencí občanů a sladěním kroků v klíčových oblastech, jako je energetika, průmyslová politika a výzkum, za současného předcházení energetické chudobě a zajištění sociální spravedlnosti pro spravedlivý přechod včetně rekvalifikačních programů a programů zvyšování kvalifikace, což je podmínkou pro to, aby se nejpozději do roku 2050 přešlo na hospodářství s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů;
6.konstatuje, že strategie nulových čistých emisí EU představuje osm cest k tomu, jak dosáhnout ekonomické, technologické a sociální transformace, kterou Unie potřebuje, aby splnila dlouhodobý teplotní cíl vytyčený Pařížskou dohodou; lituje, že strategie nezvažuje žádné cesty k zajištění nulových čistých emisí skleníkových plynů před rokem 2050; konstatuje, že pouze dvě z těchto cest umožní Unie dosáhnout nejpozději do roku 2050 nulových čistých emisí; zdůrazňuje, že to vyžaduje rychlou a koordinovanou akci a značné úsilí na místní, regionální, celostátní a unijní úrovni a rovněž zapojení aktérů mimo státní sektor; uznává, žeregionálně amístně stanovené příspěvky by mohly být důležitým nástrojem pro překonání nedostatků při snižování emisí; připomíná, že členské státy mají povinnost přijímat dlouhodobé národní strategie, jak je stanoveno v nařízení o správě[3]; vyzývá proto členské státy, aby stanovily jednoznačné krátkodobé a dlouhodobé cíle a programy, které budou v souladu s cíli Pařížské dohody, a aby poskytovaly investiční podporu cestám k dosažení nulových čistých emisí;
7.poukazuje na to, že podle odhadů Komise má být růst HDP Unie ve scénářích s nulovými emisemi vyšší než ve scénářích s mírnějším snižováním emisí, přičemž účinky by měly být v obou případech rozloženy na území Unie nerovnoměrně, což je způsobeno rozdíly mezi jednotlivými členskými státy, mimo jiné pokud jde o HDP na obyvatele a uhlíkovou náročnost skladby zdrojů energie; domnívá se, že zcela nejnákladnější by bylo, pokud by se nepřijímala žádná opatření, což by vedlo nejen k mimořádně velkému poklesu HDP vEvropě, ale i k dalšímu nárůstu ekonomických rozdílů mezi členskými státy i v rámci nich, neboť se očekává, že nečinnost by měla na některé členské státy tvrdší dopad než na jiné;
8.se znepokojením konstatuje, že závislost EU na dovozu energií činí v současnosti 55%; zdůrazňuje, že v situaci dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů by tento podíl klesl na 20% do roku 2050, což by pozitivně ovlivnilo obchodní bilanci a geopolitické postavení EU; konstatuje, že kumulativní úspory nákladů na dovoz fosilních paliv v období 2031 až 2050 by dosáhly přibližně 2–3 bilionů EUR a tyto prostředky by mohly být vydávány na udržitelné a spravedlivé investice;
9.zdůrazňuje, že by snížené znečišťování ovzduší v situaci dosažení nulových čistých emisí snížilo počet předčasných úmrtí způsobených jemnými částicemi o více než 40%; konstatuje, že v takové situaci by se poškození zdraví snížilo o hodnotu přibližně 200 miliard EUR ročně;
10.konstatuje, že cesty navrhované ve strategii počítají s využíváním řady technologií pro odstraňování uhlíku, jako je zachycování uhlíku a jeho ukládání nebo využívání a přímé zachycování CO2 ze vzduchu, což jsou technologie, které dosud nebyly uplatněny ve velkém rozsahu; nicméně se domnívá, že strategie EU pro dosažení nulových čistých emisí by měla prioritně usilovat o přímé snižování emisí a upřednostňovat opatření směřující k zachování a rozšiřování přirozených propadů a rezervoárů uhlíku v EU a že by měla mít za cíl používat technologie pro odstraňování uhlíku pouze tam, kde nejsou k dispozici žádné přímé možnosti snížení emisí; domnívá se, že doroku 2030 je třeba dalších opatření, pokud se má Unie vyhnout tomu, že by se opírala otechnologie pro odstraňování uhlíku, které by byly spojeny se značnými riziky pro ekosystémy, biologickou rozmanitost azajišťování potravin, jak rovněž potvrzuje zpráva IPCC o omezení oteplování na 1,5°C;
Sociální aspekty změny klimatu a spravedlivý přechod
11.vítá prohlášení Komise, že nulových čistých emisí je možné dosáhnout bez čistého úbytku pracovních míst, a pozitivně hodnotí podrobné posouzení transformace venergeticky náročných odvětvích; poukazuje na to, že pokud bude spravedlivý přechod na ekonomiku s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů proveden dobře a bude spojen s vhodnou podporu nejzranitelnějších regionů, odvětví a občanů, bude mít potenciál vytvořit čisté zisky v oblasti zaměstnanosti v Unii – ve scénáři nulových čistých emisí se zaměstnanost v celé ekonomice zvýší o 2,1 milionu míst do roku 2050, ve srovnání se zvýšením zaměstnanosti o 1,3 milionu pracovních míst ve scénáři, podle kterého se emise sníží o 80%; domnívá se proto, že Komise by měla vyvinout nový audit dovedností v rámci Přehledu dovedností EU s regionálními údaji o dovednostech, které jsou zapotřebí k tomu, aby klimaticky neutrální Evropa dokázala podporovat tyto nejzranitelnější regiony, odvětví a občany při rekvalifikaci a nabývání nových dovedností pro kvalitní pracovní místa v týchž regionech, která obstojí i v budoucnosti;
12.zdůrazňuje, že je zapotřebí anticipační přístup k zajištění spravedlivého přechodu pro občany EU a na podporu regionů, jejichž ekonomiky závisejí na činnostech spojených s odvětvími a technologiemi, u nichž se předpokládá útlum nebo jež by se měly v budoucnosti transformovat;
13.domnívá se, že transformace Evropy spjatá s klimatem musí být ekologicky, ekonomicky asociálně udržitelná; zdůrazňuje, že v zájmu zajištění politického přijetí všemi občany je třeba vzít také v potaz distribuční účinky politik v oblasti klimatu a dekarbonizace, zejména pokud jde o nízkopříjmové skupiny; domnívá se proto, že sociální dopady by měly být v plné míře zohledněny ve všech unijních a vnitrostátních politikách v oblasti klimatu s cílem zajistit sociální a ekologickou transformaci v Evropě; v tomto ohledu zdůrazňuje, že na základě inkluzivního procesu avúzké spolupráci smístními aregionálními orgány veřejné správy, odbory, vzdělávacími institucemi, organizacemi občanské společnosti asoukromým sektorem bude třeba vypracovat na všech úrovních individuálně přizpůsobené adostatečně financované strategie s cílem zajistit sociální spravedlnost a zaručit všem evropským občanům v rámci tohoto přechodu rovné příležitosti a současně zamezit nepřiměřeným dopadům na nízkopříjmové skupiny;
14.připomíná, že přibližně 50 až 125 milionů evropských občanů je v současnosti ohroženo energetickou chudobou[4]; zdůrazňuje, že transformace energetiky může mít nepřiměřené dopady na osoby s nízkými příjmy a dále prohloubit energetickou chudobu; uznává, že energetická politika musí mít sociální rozměr a zajistit, aby nikdo nebyl opomíjen; vyzývá členské státy, aby přijímaly progresivní opatření s cílem zajistit, že transformace energetiky proběhne sociálně spravedlivým způsobem a přístup k energii budou mít všichni občané EU;
15.domnívá se, že mladí lidé mají čím dál větší povědomí o sociální odpovědnosti a odpovědnosti za ochranu životního prostředí, které má sílu změnit naši společnost tak, aby byla v budoucnu odolná vůči změně klimatu, a že vzdělávání mladých lidí představuje jeden z nejúčinnějších nástrojů boje proti změně klimatu; zdůrazňuje, že je nutné aktivně zapojovat mladší generace do budování mezinárodních, mezikulturních a mezigeneračních vztahů, z nichž vychází kulturní proměna, jež podpoří celosvětové úsilí o udržitelnější budoucnost;
16.vítá skutečnost, že lidé v celé Evropě čím dál aktivněji demonstrují za klimatickou spravedlnost, zejména v rámci školních stávek; vítá požadavky těchto aktivistů na větší ambice a domnívá se, že celostátní, regionální a místní orgány a EU by měly těmto požadavkům věnovat pozornost;
17.zdůrazňuje, že aby Evropa dosáhla nulových čistých emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2050, je nezbytné zapojit evropské občany a zajistit jejich účast; vybízí celostátní, regionální a místní vládní instituce na všech úrovních, aby zavedly konkrétní opatření, která podpoří a usnadní zapojení občanů do přechodu na dekarbonizovanou společnost;
Bezprostřední cíle
18.uznává, že desetiletí 2020–2030 bude mít rozhodující význam pro to, zda EU dosáhne do roku 2050 nulových čistých emisí; vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily ambiciózní střednědobý cíl pro období do roku 2030, což je důležité pro zajištění dostatečně stabilních investic na trhu, plného využití potenciálu technologických inovací a posílení příležitostí evropských podniků stát se na světovém trhu lídry ve výrobě s nízkými emisemi;
19.zdůrazňuje, že má-li být v roce 2050 co nejúsporněji dosaženo nulových čistých emisí skleníkových plynů, je nutné navýšit cíle stanovené na období do roku 2030 a sladit je se scénáři, u nichž se usiluje o nulové čisté emise do roku 2050; je přesvědčen, žeje nanejvýš důležité, aby Unie vyslala nejpozději na summitu OSN ozměně klimatu, který se bude konat vzáří 2019 vNew Yorku, jasný signál, že je připravena přehodnotit svůj přínos k plnění Pařížské dohody;
20.podporuje aktualizaci vnitrostátně stanovených příspěvků Unie s cílem platným pro celé hospodářství snížit domácí emise skleníkových plynů do roku 2030 v porovnání s úrovněmi z roku 1990 o 55%; vyzývá proto vedoucí představitele EU, aby nazvláštním summitu EU vSibiu vkvětnu 2019 sohledem nasummit OSN oklimatu plánovaný na září 2019 podpořili posílení cílů vnitrostátně stanoveného příspěvku Unie;
21.domnívá se proto, žeKomise by měla nejpozději při svých přezkumech klimatického balíčku pro rok 2030 a dalších příslušných právních předpisů v letech 2022–2024 předložit legislativní návrhy, jimiž zvýší cíle v souladu s upravenými vnitrostátně stanovenými příspěvky a cílem dosáhnout nulových čistých emisí; domnívá se, že nedostatečné ambice na období do roku 2030 by omezily budoucí možnosti a možná i dostupnost některých metod nákladově efektivní dekarbonizace; domnívá se, že tyto přezkumy jsou důležitým milníkem na cestě k plnění závazků EU spojených s klimatem;
22.je toho názoru, že za účelem dalšího zajištění větší stability trhů bude rovněž přínosné, aby EU vytyčila také střednědobý cíl pro snížení emisí na období do roku 2040, který by mohl dále posílit stabilitu a zajistit splnění dlouhodobého cíle stanoveného na období do roku 2050;
23.domnívá se, že je nezbytné provádět pravidelný přezkum unijní strategie nulových čistých emisí; domnívá se, že tento přezkum by se měl opírat o pětileté globální hodnocení zakotvené v Pařížské dohodě a přihlížet k technologickému a společenskému vývoji a příspěvkům nestátních aktérů a Evropského parlamentu;
Příspěvky jednotlivých odvětví
24.podtrhuje, že čisté emise budou muset být sníženy téměř na nulu ve všech odvětvích hospodářství, neboť všechna odvětví by měla společně přispět ke snižování emisí; vyzývá proto Komisi, aby našla cesty k zajištění neutrality všech odvětví z hlediska klimatu; v této souvislosti zdůrazňuje význam zásady „znečišťovatel platí“;
25.zdůrazňuje důležitost různých opatření a právních předpisů v oblasti klimatu přijatých v různých politických oblastech, avšak varuje, že roztříštěný přístup může vést k nekonzistentnostem a nepovede k dosažení ekonomiky s nulovými emisemi skleníkových plynů v EU do roku 2050; domnívá se, že bude nezbytný komplexní přístup v podobě právní úpravy EU o ochraně klimatu, a žádá Komisi, aby tuto možnost neprodleně prozkoumala;
26.poukazuje na dopad reformy systému obchodování s emisemi na ceny emisních povolenek EU a vítá skutečnost, že dochází k obnově důvěry v tento systém;
27.uznává úlohu, kterou zvláštní zpráva IPCC o globálním oteplení o 1,5°C přisuzuje ve většině scénářů technologii zachycování a skladování uhlíku; považuje na nezbytné, aby se zvýšila míra využívání ekologicky bezpečných technologií pro zachycování, skladování a využívání uhlíku v průmyslových procesech (CCU a CCS), které by umožnily dosáhnout čistého snížení emisí tím, že by k nim vůbec nedocházelo nebo že by byl CO2 trvale ukládán;se znepokojením konstatuje, že mnohé technologie pro zachycování a využívání uhlíku nevedou v současnosti k trvalému snižování emisí; žádá proto Komisi, aby stanovila technická kritéria, která zajistí, že budou podporovány byly pouze ty technologie, které přináší ověřitelné výsledky;
Energetická politika
28.připomíná, že Unii se podařilo v uplynulých desetiletích dostatečně oddělit emise skleníkových plynů a hospodářský růst a že snížila emise, zejména zvyšováním energetické účinnosti a prosazováním obnovitelných zdrojů;
29.domnívá se, že vedoucí úloha EU v obnovitelných energiích a energetické účinnosti ukazuje dalším částem světa, že přechod k čisté energii je možný a přínosný i nad rámec boje proti změně klimatu;
30.poukazuje na to, že dosažení ekonomiky s nulovými emisemi skleníkových plynů si vyžádá značné další investice do energetického systému EU a s ním spojené infrastruktury ve srovnání se současnou částkou, a to ve výši přibližně 175 až 290 miliard EUR ročně;
31.zdůrazňuje, že je třeba zaujmout integrovaný a meziodvětvový přístup s cílem usnadnit úsilí o dekarbonizaci v rámci energetického systému a dalších souvisejících odvětví a využít větší efektivity; uznává, že integrace energetických systémů může zajistit větší flexibilitu, vyšší účinnost systému, větší využívání energie z obnovitelných zdrojů u všech nosičů energie a v konečném důsledku nákladově efektivní transformaci energetiky;
32.vyzdvihuje ústřední význam obnovitelných zdrojů energie v přechodu na hospodářství s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů, neboť energetika je v současnosti odpovědná za 75% evropských emisí skleníkových plynů;
33.vyzývá k vytvoření energeticky vysoce účinného energetického systému založeného na obnovitelných zdrojích energie; žádá Komisi ačlenské státy, aby vtomto ohledu přijaly veškerá nezbytná opatření, neboť to bude mít vedlejší dopady na všechna ekonomická odvětví; zdůrazňuje, že všechny cesty ke snížení emisí počítají s úplnou dekarbonizací energetiky nejpozději do roku 2050, se zásadním snížením fosilních paliv a výrazným nárůstem využití obnovitelných zdrojů energie;
34.vyzdvihuje příspěvek energetické účinnosti k zabezpečení dodávek, hospodářské konkurenceschopnosti, ochraně životního prostředí, snižování nákladů na energie a zvyšování kvality bydlení; potvrzuje významnou úlohu energetické účinnosti při vytváření obchodních a pracovních příležitostí a její globální a regionální přínos; v této souvislosti připomíná zavedení zásady „energetická účinnost na prvním místě“ v rámci nařízení o správě a to, že tato zásada by měla být plně uplatňována v celém energetickém řetězci a považována za základ pro jakoukoli cestu k dosažení cíle nulových čistých emisí do roku 2050;
35.zdůrazňuje, žeje třeba zajistit další integraci evropského trhu senergií scílem co nejúčinněji dekarbonizovat odvětví energetiky, usnadnit investice tam, kde lze dosáhnout co největšího podílu výroby energie zobnovitelných zdrojů, podpořit aktivní účast občanů scílem urychlit energetický přechod nauhlíkově neutrální audržitelnou ekonomiku a zároveň snižovat energetickou chudobu; považuje za velmi důležité zvýšit míru propojenosti mezi členskými státy, a to i pobídkami k tomu, aby vznikalo více režimů přeshraničních podpor;
36.konstatuje, že odvětví stavebnictví je v EU v současnosti odpovědné za 40% konečné spotřeby energie v Evropě a 36% emisí CO2[5]; žádá, aby byl uvolněn potenciál tohoto odvětví pro energetické úspory a snížení uhlíkové stopy, v souladu s cílem stanoveným ve směrnici o energetické náročnosti budov[6], kterým je vytvoření do roku 2050 energeticky vysoce účinného fondu budov bez emisí uhlíku; zdůrazňuje, že dosažení účinnější spotřeby energie v budovách má značný potenciál pro další snížení emisí skleníkových plynů v Evropě; domnívá se také, že zajištění nízkoenergetických budov zásobovaných výhradně energií z obnovitelných zdrojů je nutnou podmínkou naplnění Pařížské dohody a programu EU pro růst, místní pracovní místa a lepší životní podmínky občanů v celé Evropě;
37.vyzývá všechny orgány státní správy na národní, regionální i místní úrovni, aby zavedly opatření na podporu účasti občanů na energetickém přechodu a na podporu výměny osvědčených postupů;
Průmyslová politika
38.domnívá se, že se hospodářská prosperita, globální průmyslová konkurenceschopnost a ambiciózní opatření v oblasti klimatu navzájem posilují;
39.znovu opakuje, že přechod k ekonomice s nulovými emisemi skleníkových plynů představuje pro EU výzvy a příležitosti a že je zapotřebí investic do průmyslových inovací včetně digitálních a čistých technologií, aby se podpořil udržitelný růst a posílila konkurenceschopnost na globální úrovni, zvýšily budoucí dovednosti a vytvořily miliony vysoce kvalitních pracovních míst, například v rostoucím oběhovém hospodářství a biohospodářství a v dopravě s nulovými emisemi;
40.zdůrazňuje úlohu energeticky náročných odvětví pro dosažení dlouhodobého snížení emisí skleníkových plynů v EU; domnívá se, že pokud Unie chce zůstat lídrem v průmyslu s nízkými emisemi a zachovat průmyslovou výrobu, udržet konkurenceschopnost evropských odvětví a předejít riziku úniku uhlíku, jsou nezbytné inteligentní a cílené politické rámce; vyzývá Komisi, aby představila novou a integrovanou průmyslovou strategii EU v oblasti klimatu pro energeticky náročná odvětví na podporu přechodu ke konkurenceschopnému těžkému průmyslu s nulovými čistými emisemi;
41.vyzývá Komisi, aby vypracovala průmyslovou strategií obsahující opatření, která zajistí konkurenceschopnost evropského průmyslu na celosvětové úrovni za rovných podmínek; domnívá se, že v rámci této politiky by Komise měla posuzovat, zda další opatření na ochranu průmyslových odvětví ohrožených rizikem úniku uhlíku s ohledem na dovoz produktů, která nahradí, pozmění nebo doplní stávající opatření v této oblasti, jsou účinná a slučitelná s pravidly WTO;
42.zdůrazňuje, že emise z průmyslových procesů je nutné řešit v mnohem větším rozsahu; upozorňuje na to, že podle zvláštní zprávy IPCC o omezení oteplování na 1,5°C musí být emise CO2 z průmyslu v roce 2050 o 65 až 90% nižší než v roce 2010, přičemž takového snížení lze dosáhnout pouze kombinací nových a stávajících technologií, včetně zachycování, využívání a ukládání uhlíku;
43.připomíná, že vzhledem k tomu, že jsou součástí první významné ekonomiky usilující o neutralitu z hlediska klimatu, budou mít evropské podniky možnost získat na mezinárodních trzích výhodu průkopníka a vydobýt si tak v globálním měřítku vedoucí postavení v oblasti udržitelné výroby účinně využívající zdroje; zdůrazňuje, že opožděná nebo nedostatečná opatření k dosažení čistých nulových emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2050 způsobí ekologicky, ekonomicky a sociálně neopodstatněné náklady a bude efektivně bránit budoucí konkurenceschopnosti evropského průmyslového odvětví;
44.dále se domnívá, žeEU musí vytvořit silné hodnotové řetězce pro inovativní nízkouhlíkové produkty atechnologie;
Příspěvky dalších odvětví
45.poukazuje na to, že tato strategie potvrzuje, žeemise skleníkových plynů z dopravy stále rostou aže stávající politiky nebudou stačit k tomu, aby byla do roku 2050 provedena dekarbonizace dopravního odvětví; zdůrazňuje, že je důležité zajistit přechod z letecké dopravy na železniční, jakož i na veřejnou dopravu a sdílenou mobilitu; konstatuje, že silniční doprava se na celkových emisí oxidu uhličitého v EU podílí z jedné pětiny; vyzývá proto členské státy a Komisi, aby přijaly rozhodné kroky, které umožní přístup spotřebitelů ve všech členských státech k vozidlům s nulovými a nízkými emisemi a současně zabrání zvýšenému používání starých, ovzduší vysoce znečišťujících vozidel v členských státech s nižšími příjmy; dále zdůrazňuje význam inteligentních technologií, např. inteligentní dobíjecí infrastruktury, pro vytvoření součinnosti mezi elektrifikací dopravy a využíváním obnovitelných zdrojů energie;
46.zdůrazňuje, že k zajištění neutrality hospodářství EU jako celku z hlediska klimatu musí přispívat všechna odvětví, včetně odvětví mezinárodní letecké a lodní dopravy; konstatuje, že z analýzy Komise vyplývá, že současné globální cíle a plánovaná opatření Mezinárodní námořní organizace a Mezinárodní organizace pro civilní letectví, i kdyby byla plně realizována, nestačí k dosažení nezbytného snížení emisí a že je vyžadována další rozsáhlá akce v souladu s cílem dosáhnout nulových čistých emisí v celé ekonomice; zdůrazňuje potřebu investic do bezuhlíkových a nízkouhlíkových technologií a paliv v těchto odvětvích; vyzývá Komisi, aby v těchto odvětvích zavedla zásadu „znečišťovatel platí“, zejména pokud jde o zdanění petroleje a ceny letenek; připomíná, že podle odhadů se emise skleníkových plynů z mezinárodní lodní dopravy zvýší do roku 2050 až o 250%; vítá skutečnost, že odvětví mezinárodní lodní dopravy si samo stanovilo absolutní cíl snížení emisí skleníkových plynů; se znepokojením konstatuje, že nedochází k žádnému pokroku, pokud jde o převedení tohoto cíle do krátkodobých a střednědobých opatření a dalších konkrétních kroků;
47.konstatuje, že přibližně 60% světového objemu methanu pochází z takových zdrojů, jako je zemědělství, skládky a odpadní vody, produkce fosilních paliv a jejich potrubní přeprava; připomíná, že methan je silný skleníkový plyn, jehož stoletý potenciál oteplování je 28krát vyšší než potenciál CO2[7], a že snížení emisí methanu může mít značný význam při snižování koncentrací přízemního ozonu a jejich negativních dopadů na kvalitu ovzduší a lidské zdraví; vítá záměr Komise snížit emise methanu v dotčených oblastech, což by mohlo vést k dalšímu snížení koncentrací ozonu v EU, jakož i její záměr podporovat snížení emisí methanu na mezinárodní úrovni;
48.opět vyzývá Komisi, aby vrámci strategického plánu Unie pro metan co nejdříve prozkoumala politiky, jež by bylo možné přijmout, a rychle tak reagovat na problém emisí metanu, a aby za tímto účelem předložila Parlamentu aRadě legislativní návrhy; zdůrazňuje, ževroce 2050 bude jedním zhlavních zbývajících zdrojů emisí skleníkových plynů vEU zemědělství, a to zejména v důsledku emisí metanu aoxidu dusného;zdůrazňuje potenciál odvětví zemědělství pro řešení problémů spojených se změnou klimatu, např. pomocí ekologických a technologických inovací, jakož i zachycování uhlíku v půdě;
49.požaduje takovou společnou zemědělskou politiku, která přispívá ke snížení emisí skleníkových plynů v souladu s přechodem na hospodářství neutrální z hlediska klimatu; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby zemědělské politiky, především unijní a vnitrostátní fondy, byly v souladu se záměry a cíli Pařížské dohody;
50.domnívá se, že dlouhodobá strategie nevěnuje přiměřenou pozornost hospodářským odvětvím prvovýroby a že lesnictví a zemědělství a příslušné komunity čelí nepoměrně vyššímu riziku nepříznivých důsledků změny klimatu; doporučuje, aby strategie jasně naznačila cestu, kterou se tato odvětví musí vydat, aby posílila svou odolnost, zlepšila prevenci rizik a zachovala ekosystémy a jejich služby, na nichž hospodářství závisí;
51.zdůrazňuje, že je důležité optimalizovat zemědělské modely podporující zemědělské systémy odolné vůči extrémním povětrnostním jevům a napadení škůdci, zajišťující lepší pohlcování uhlíku v půdě, zachycování vody a zemědělskou biologickou rozmanitost;
52.zdůrazňuje, že v půdě je uloženo více uhlíku než v biosféře a atmosféře dohromady; zdůrazňuje proto, že je důležité zastavit degradaci půdy v EU a zajistit společná opatření EU pro zachování a zkvalitnění kvality půd a jejich schopnosti ukládat uhlík;
53.vyjadřuje politování nad tím, že Komise ve své strategii nezohlednila možnost posílit opatření EU v oblasti fluorovaných skleníkových plynů; zdůrazňuje, že jasnou příležitostí, jak pomoci EU splnit cíle Pařížské dohody, je zamezit nelegálnímu obchodu s hydrofluoruhlovodíky (HFC) přijetím systému poskytování licencí na HFC, zakázat jejich používání v odvětvích, která je již nepotřebují, přidělovat kvóty na HFC prostřednictvím systému dražebního prodeje a v plném rozsahu provést nařízení o fluorovaných skleníkových plynech[8] zákazem jakéhokoli zbytečného použití SF6;
54.zdůrazňuje, že je nutné zohledňovat cíle v oblasti klimatu ve všech politikách EU, včetně politiky obchodní; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že všechny obchodní dohody uzavřené Evropskou unií jsou plně slučitelné s Pařížskou dohodou, neboť by to nejen posílilo celosvětové úsilí v oblasti změny klimatu, ale také zaručilo rovné podmínky pro dotčená odvětví;
Maximální využití potenciálu lesů v souvislosti s klimatem v rámci udržitelného biohospodářství
55.podporuje aktivní a udržitelné obhospodařování lesů na vnitrostátní úrovni společně skonkrétními prostředky ke stimulaci efektivního a udržitelného biohospodářství v EU vzhledem k velkému potenciálu lesů přispět k posílení klimatického úsilí Evropy (pohlcování a ukládání uhlíku a substituční účinky) a k dosažení cíle nulových emisí nejpozději do roku 2050; poukazuje na nutnost přizpůsobit se změně klimatu azastavit úbytek biologické rozmanitosti azhoršování ekosystémových služeb v EU a nutnost vyvíjet politiky na základě fakt s cílem přispívat k provádění a financování opatření na provádění a financování opatření EU v oblasti zachování biologické rozmanitosti;
56.zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit větší komerční konkurenceschopnost udržitelného obhospodařování lesů a podporovat praktická opatření s výrazným pohlcováním a ukládáním uhlíku, např. používat dřevo jako stavební materiál ve městech i venkovských oblastech, jako náhradu fosilních paliv a jako nástroj pro lepší zadržování vody;
57.uznává významný, ale vkonečném důsledku omezený potenciál pro zalesňování vEvropě; je proto přesvědčen, že zalesňovací iniciativy musí být doplněny konkrétními iniciativami apobídkami zaměřenými naposílení potenciálu k pohlcování, přičemž je třeba zajistit aposílit zdraví stávajících lesních pozemků, aby tak bylo možné využít výhod, které z toho plynou pro klima, udržitelné biohospodářství abiologickou rozmanitost; podporuje proto zalesňování opuštěné zemědělské půdy a zemědělské půdy s minimální produktivitou, agrolesnictví a co nejmenší míru přeměny lesních ploch na jiné využití půdy;
58.upozorňuje, že opatření a politiky EU mají dopad i na přirozené propady, půdu a lesy mimo Evropu a že strategie EU pro dosažení nulových čistých emisí by měla zajistit, že opatření EU nebudou mít škodlivé účinky na klima ve třetích zemích; vyzývá Komisi a členské státy, aby v této souvislosti prosazovaly přísná mezinárodní pravidla v rámci pařížského souboru pravidel, zejména pokud jde o článek 6 Pařížské dohody, s cílem zabránit mezerám ve vykazování a dvojímu započítávání opatření pro zalesňování, které by mohly rozmělnit celosvětové úsilí v oblasti klimatu;
59.zdůrazňuje, že je potřeba maximalizovat ochranu a obnovu mokřadů, které přirozeně odstraňují uhlík;
60.zdůrazňuje význam výrobků z vytěženého dřeva s dlouhou životností v oblasti využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) do roku 2030; zdůrazňuje, že budoucí rámec by měl zvážit přínos těchto výrobků, včetně výrobků z kategorií zemědělské půdy, a nikoli pouze obhospodařovaných lesů a zalesněných ploch;
Výzkum a inovace
61.zdůrazňuje, žeje třeba vypracovat soudržný astrategický evropský program pro výzkum ainovace, který se zaměří nato, jak dosáhnout hospodářství snulovými čistými emisemi skleníkových plynů, ažeprogramy napodporu výzkumu ainovací naúrovni Unie inavnitrostátní úrovni mají zásadní význam pro podporu Evropské unie vjejí vedoucí úloze vboji proti změně klimatu;
62.domnívá se, že otázka klimatu by měla být vhodně začleňována do přípravy a provádění programů výzkumu a inovací;
63.domnívá se, že v příštích dvou desetiletích bude nutné vyvinout značné úsilí v oblasti výzkumu a inovací, aby se nízkouhlíková a bezuhlíková řešení stala pro všechny dostupnými a byla sociálně a ekonomicky proveditelná a aby byla nalezena nová řešení pro dosažení ekonomiky s nulovými emisemi skleníkových plynů;
64.zdůrazňuje svůj postoj k programu Horizont Evropa přispívat alespoň 35% jeho výdajů vhodným způsobem na podporu cílů v oblasti klimatu i jako součást obecného cíle Unie o začleňování klimatického hlediska do všech oblastí činnosti;
ԲԳDZáí
65.požaduje, aby byl rychle zřízen „Inovační fond EU pro ETS“, pro nějž by první výzvy kpředkládání návrhů měly být zveřejněny v roce 2019, s cílem podpořit investice do demonstrací přelomovým nízkouhlíkových technologií v širokém spektru odvětví, nejen v odvětví výroby elektrické energie, nýbrž také v dálkovém vytápění aprůmyslových procesech; žádá, aby byl víceletý finanční rámec 2021–2027 a jeho programy plně v souladu s Pařížskou dohodou;
66.domnívá se, že má-li Unie dosáhnout nejpozději doroku 2050 nulových čistých emisí, je třeba mobilizovat soukromé investice značné výše; domnívá se, že to bude vyžadovat dlouhodobé plánování,regulační stabilitu apředvídatelnost pro investory a odpovídající a řádné zohlednění v budoucích předpisech EU; zdůrazňuje proto, že provádění akčního plánu udržitelných financí, který byl přijat v březnu 2018, by mělo být na seznamu priorit, včetně kalibrace kapitálových požadavků bank a obezřetného nakládání s aktivy s vysokým podílem uhlíku, obezřetnostních pravidel pro pojišťovny a modernizace povinností institucionálních investorů a správců aktiv;
67.domnívá se, že VFR naobdobí 2021–2027 by měl být před svým přijetím zhodnocen s ohledem na cíl zajistit do roku 2050 hospodářství neutrální z hlediska klimatu a že musí být zavedena standardní zkouška odolnosti výdajů z rozpočtu EU vůči změně klimatu;
68.vyjadřuje politování nad tím, že dotace na fosilní paliva stále narůstají a dosahují přibližné roční výše 55 miliard EUR; vyzývá EU a členské státy[9], aby okamžitě ukončily všechny evropské avnitrostátní dotace nafosilní paliva;
69.zdůrazňuje, že je důležité vytvořit „fond pro spravedlivý přechod“, zejména pro oblasti nejvíce postižené dekarbonizací, jako jsou uhelné regiony, a to v kombinaci s celkovým posouzením sociálních dopadů stávajících systémů financování klimatických opatření; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba, aby byla dlouhodobá strategie přijata širokou veřejností, protože v některých odvětvích bude muset proběhnout rozsáhlá transformace;
Úloha spotřebitelů a oběhového hospodářství
70.zdůrazňuje, že na dosažení snížení emisí skleníkových plynů mají významný vliv změny vchování spotřebitelů, a to mimo jiné v celém potravinovém systému, v odvětví dopravy a zejména v letectví; vyzývá Komisi, aby se co nejdříve zabývala možnými politikami, které by vybízely ke změnám chování, včetně ekologických daní; při podpoře změny chování zdůrazňuje význam iniciativ vycházejících zdola, jako je Pakt starostů aprimátorů;
71.konstatuje, žeze statistických údajů Organizace OSN pro výživu azemědělství vyplývá, žecelková spotřeba masa aživočišných produktů naobyvatele vEU-28 se od90. let minulého století snížila ažepodpora tohoto pokračujícího trendu vkombinaci stechnickými opatřeními kezmírnění nastraně nabídky by mohla výrazně snížit emise ze zemědělské výroby;
72.zdůrazňuje, žeje důležité, aby v EU došlo nejen k nahrazení v oblasti energie, ale také k nahrazení z hlediska výrobků/materiálů, tj.k nahrazování výrobků amateriálů, které jsou zfosilních zdrojů nebo při jejichž výrobě vzniká velké množství emisí, výrobky založenými naobnovitelných zdrojích;
73.zdůrazňuje, ževelká část spotřeby energie, atedy iemisí skleníkových plynů, je vázána přímo nazískání zdrojů, jejich zpracování, přepravu, přeměnu, použití alikvidaci; zdůrazňuje, ževkaždé z fází řetězce řízení zdrojů by bylo možné dosáhnout velmi rozsáhlých úspor; zdůrazňuje proto, žezvyšování produktivity zdrojů prostřednictvím lepší účinnosti aomezování plýtvání zdroji prostřednictvím opatření, jako je opětovné využití, recyklace arepasování, může výrazně snížit jak spotřebu zdrojů, tak iemise skleníkových plynů a současně zvýšit konkurenceschopnost a vytvořit obchodní a pracovní příležitosti; vyzdvihuje nákladovou efektivitu opatření přijímaných na podporu oběhového hospodářství; zdůrazňuje, že vyšší účinnost zdrojů a přístup oběhového hospodářství a designu výrobků oběhového hospodářství přispějí kezměně ve vzorcích výroby aspotřeby asníží množství odpadu;
74.zdůrazňuje význam politiky v oblasti výrobků, jako jsou ekologické veřejné zakázky a ekodesign; zdůrazňuje, že směrnice o ekodesignu[10] významně přispěla k naplňování cílů EU v oblasti klimatu, neboť každoročně snížila emise skleníkových plynů o 320 milionů tun ekvivalentu CO2, a že díky této směrnici spotřebitelé v EU uspoří podle odhadů do roku 2020 až 112 miliard EUR neboli 490 EUR na domácnost ročně; zdůrazňuje, že jako součást norem EU voblasti ekodesignu je třeba zavést požadavky na oběhové hospodářství arozšířit stávající metodiku ekodesignu nadalší kategorie výrobků vedle výrobků spojených se spotřebou energie;
EU a globální opatření v oblasti klimatu
75.zdůrazňuje význam rostoucího počtu iniciativ a soustavného dialogu na patřičných mezinárodních fórech a účinné diplomacie v oblasti klimatu, jejímž účelem je podnítit obdobná politická rozhodnutí k ambiciózním cílům v oblasti klimatu i v dalších regionech a třetích zemích; vyzývá EU, aby navýšila finanční prostředky, které sama přiděluje na problematiku klimatu, a aby se aktivně zasazovala o to, aby členské státy posílily svou finanční pomoc třetím zemím v souvislosti s klimatem (rozvojovou pomoc spíše než půjčky), což by mělo doplňovatzahraniční rozvojovou pomoc anemělo by se započítávat dvakrát jako rozvojová pomoc afinanční podpora voblasti klimatu;
76.vyjadřuje politování nad tím, že mnoho ostatních významných ekonomik ještě stále nepracuje na strategiích do roku 2050; žádá proto Radu aKomisi, aby zintenzívnily diplomacii voblasti klimatu apřijaly další vhodná opatření na podporu ostatních významných ekonomik, aby bylo možné dosáhnout dlouhodobých cílů Pařížské dohody.
77.zdůrazňuje význam silné diplomacie avedoucího postavení EU voblasti klimatu aenergetiky scílem posílit globální, mnohostrannou spolupráci aambice vboji proti změně klimatu av zájmu udržitelného rozvoje; vyzývá Komisi ačlenské státy, aby se zasazovaly ospolečné rámce aopatření vrámci různých platforem OSN;
78.zdůrazňuje, žesummit OSN ozměně klimatu, který se bude konat vzáří 2019, by byl ideální příležitostí ktomu, aby vedoucí představitelé oznámili ambicióznější cíle, pokud jde ovnitrostátně stanovené příspěvky; domnívá se, že EU by měla přijmout postoj kaktualizaci svých vnitrostátně stanovených příspěvků v dostatečném časovém předstihu, aby byla na summit dobře připravena a předem navázala úzkou spolupráci s mezinárodní koalicí stran na podporu vyšších ambicí v oblasti klimatu;
79.zdůrazňuje, že důležité je posílit interoperabilitu mezi politickými nástroji EU a jejich ekvivalenty ve třetích zemích, zejména mechanismů stanovování cen uhlíku; vyzývá Komisi, aby nadále rozvíjela aposilovala spolupráci apodporu při rozvoji mechanismů stanovování cen uhlíku mimo Evropu scílem usilovat ovětší snížení emisí acelosvětově lepší rovné podmínky; zdůrazňuje, žeje důležité stanovit environmentální záruky, aby se zajistilo další a skutečné snížení emisí skleníkových plynů; vyzývá proto Komisi, aby se zasazovala osolidní mezinárodní pravidla vztahující se ke článku 6 Pařížské dohody, aby znemožnila mezery, pokud jde o vykazování či dvojí započítávání snižování emisí;
°
°°
80.pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.
- [1]Přijaté texty, P8_TA(2018)0430.
- [2]Program OSN pro životní prostředí, „The Emissions Gap Report 2014“, s. 10.
- [3]Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11.prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1).
- [4]http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2015/563472/IPOL_STU(2015)563472_EN.pdf
- [5]https://ec.europa.eu/energy/en/topics/energy-efficiency/buildings
- [6] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 75).
- [7]Van Dingenen, R., Crippa, M., Maenhout, G., Guizzardi, D., Dentener, F., Global trends of methane emissions and their impacts on ozone concentrations (Světový vývoj emisí methanu a jejich dopady na koncentrace ozonu), EUR 29394 EN, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2018, ISBN 978-92-79-96550-0, doi:10.2760/820175, JRC113210.
- [8]Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 ze dne 16. dubna 2014 o fluorovaných skleníkových plynech a o zrušení nařízení (ES) č. 842/2006 (Úř. věst. L 150, 20.5.2014, s. 195).
- [9]Ceny energií a náklady na energie v Evropě, , s. 10.
- [10] Směrnice Evropského parlamentu aRady 2009/125/ES ze dne 21.října2009 ostanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L285, 31.10.2009, s.10).