Ϸվ

Evropský parlament: Pravomoci

Parlament svou institucionální úlohu při tvorbě evropské politiky uplatňuje prostřednictvím výkonu různých funkcí. Jeho účastí na legislativním procesu, rozpočtovými akontrolními pravomocemi, účastí na revizi Smluv aprávem intervenovat uSoudního dvora Evropské unie je zajištěno respektování demokratických zásad na evropské úrovni.

Právní základ

Články223–234 ačlánek 314 Smlouvy ofungování Evropské unie (Smlouva ofungování EU).

í

Jakožto orgán zastupující evropské občany představuje Parlament demokratický základ Evropské unie. Pokud má mít EU demokratickou legitimitu, musí se Parlament vplném rozsahu podílet nalegislativním procesu EU ajménem veřejnosti vykonávat politickou kontrolu nadostatními orgány EU.

Pravomoci ústavního typu aratifikační pravomoci (1.2.4)

Od přijetí jsou všechny smlouvy opřistoupení nového členského státu avšechny smlouvy opřidružení podmíněny souhlasem Parlamentu. Jednotný evropský akt stanovil tento postup ipro mezinárodní dohody, které mají pro Společenství významné rozpočtové důsledky (místo dohodovacího postupu zavedeného vroce1975). Maastrichtská smlouva jej rozšířila na dohody vytvářející zvláštní institucionální rámec nebo vyžadující úpravu aktu přijatého postupem spolurozhodování. Parlament rovněž musí (od Maastrichtské smlouvy) udělit svůj souhlas sakty týkajícími se volebního postupu. Od Amsterodamské smlouvy je jeho souhlas vyžadován, chce-li Rada prohlásit, že existuje zřejmé nebezpečí, že dojde kzávažnému porušení základních zásad EU zestrany některého členského státu, ato ještě předtím, než budou dotyčnému členskému státu sdělena doporučení nebo mu budou uloženy sankce. Naopak každou revizi statutu poslanců Evropského parlamentu musí schválit Rada.

Od vstupu Lisabonské smlouvy vplatnost může Parlament předkládat návrhy na změnu Smluv amá rozhodující slovo ohledně toho, zda při přípravě budoucí změny Smluv má, nebo nemá být svolán konvent (čl.48 odst. 2 a3 Smlouvy oEvropské unii (SEU)).

Účast na legislativním procesu (1.2.3)

Parlament se podílí na přijímání právních předpisů Unie různou měrou podle jednotlivých právních základů. Pokročil odčistě poradní role až ke spolurozhodování, přiněmž má stejné postavení jako Rada.

A. Řádný legislativní postup

Od doby, kdy vstoupila vplatnost Niceská smlouva (1.1.4), se na 46 právních základů ve Smlouvě ozaložení Evropského společenství (Smlouva oES) uplatňuje postup spolurozhodování. Díky tomuto postupu Parlament získal vpodstatě rovnoprávné postavení sRadou. Vpřípadě, že oba orgány dosáhly shody, byl navrhovaný akt přijat vprvním nebo ve druhém čtení, vpřípadě, že se neshodly, bylo jej možno přijmout pouze nazákladě úspěšného dohodovacího řízení.

Od vstupu Lisabonské smlouvy vplatnost (1.1.5) se postup spolurozhodování nazývá řádným legislativním postupem (článek294 Smlouvy ofungování EU). Tomuto postupu nyní podléhá více než čtyřicet nových oblastí politiky, jako je např. svoboda, bezpečnost aspravedlnost, zahraniční obchod, politika voblasti životního prostředí aspolečná zemědělská politika (SZP).

B. Konzultace

Postup konzultace se nadále uplatňuje učlánků 27, 41 a48 Smlouvy oEU avoblasti daní, hospodářské soutěže, sbližování právních předpisů, které se netýkají vnitřního trhu, auněkterých aspektů sociální politiky.

C. Spolupráce (zrušeno)

Tzv. postup spolupráce (bývalý článek252 Smlouvy oES) byl zaveden Jednotným evropským aktem arozšířen Maastrichtskou smlouvou na většinu oblastí legislativy, vnichž Rada rozhoduje většinovým hlasováním. Tento postup zavazoval Radu ktomu, aby při druhém čtení zohlednila ty pozměňovací návrhy Parlamentu, které byly přijaty nadpoloviční většinou apřevzaty Komisí. Zavedení tohoto postupu přineslo Parlamentu skutečnou legislativní pravomoc, postup však byl po vstupu Lisabonské smlouvy vplatnost zrušen (1.1.5).

D. Souhlas

Postup souhlasu („consent procedure“, dříve známý jako „assent procedure“) zavedl Jednotný evropský akt vroce1986. Po vstupu Maastrichtské smlouvy vplatnost se tento postup uplatňoval na několik málo legislativních oblastí, vnichž Rada rozhoduje jednomyslně, aAmsterodamskou smlouvou byl omezen na strukturální fondy aFond soudržnosti.

Podle Lisabonské smlouvy podléhají postupu souhlasu některá nová ustanovení, například články 7, 14, 17, 27, 48 a50 Smlouvy oEvropské unii, články 19, 83, 86, 218, 223, 311 a312 Smlouvy ofungování Evropské unie aopatření, která musí Rada přijmout, ukáže-li se, že je nezbytná určitá činnost EU aSmlouvy ktomuto účelu neposkytují potřebné pravomoci (článek352 Smlouvy ofungování EU).

E. Právo předkládat návrhy

Maastrichtská smlouva dala Parlamentu právo iniciovat legislativní návrhy, které je však omezeno na možnost požádat Komisi, aby předložila vhodný návrh. Toto právo bylo vLisabonské smlouvě zachováno (článek225 Smlouvy ofungování EU) aje podrobněji vysvětleno vinterinstitucionální dohodě mezi Parlamentem aKomisí. Kromě toho existuje několik konkrétních případů, kdy Parlament získal právo přímo předkládat návrhy. Toto přímé právo se vztahuje na předpisy týkající se jeho vlastního složení, volby poslanců aobecných podmínek výkonu jejich funkce, na zřizování dočasných vyšetřovacích výborů ana pravidla aobecné podmínky provýkon funkce veřejného ochránce práv.

V ܲԱí přijatém včervnu2022 Parlament uvedl, že „je pevně přesvědčen, že je třeba revidovat Smlouvy tak, aby bylo Parlamentu jako jedinému přímo volenému orgánu EU, který tak představuje hlas občanů vrozhodovacím procesu Unie, svěřeno obecné apřímé právo navrhovat nové právní předpisy“.

Rozpočtové pravomoci (1.2.5)

Lisabonská smlouva ukončila praxi rozlišování mezi povinnými anepovinnými výdaji. Staví Parlament na stejnou úroveň sRadou mimo jiné i vrámci ročního rozpočtového procesu, který se nyní podobá řádnému legislativnímu postupu.

Parlament je nadále jednou ze dvou složek rozpočtového orgánu (článek314 Smlouvy ofungování EU). Zapojuje se do rozpočtového procesu od přípravné fáze, zejména tím, že stanovuje obecné směry atyp výdajů. Přijímá rozpočet akontroluje jeho plnění (článek318 Smlouvy ofungování EU). Uděluje absolutorium za plnění rozpočtu (článek319 Smlouvy ofungování EU).

Parlament musí rovněž udělit souhlas svíceletým finančním rámcem (článek312 Smlouvy ofungování EU). Víceletý finanční rámec na období 2014–2020 je prvním, na který se vztahovala pravidla stanovená ve Smlouvě ofungování EU.

Kontrola výkonné moci

Parlament má pro výkon kontrolních pravomocí několik nástrojů. Projednává souhrnnou výroční zprávu, kterou mu předkládá Komise (článek233 Smlouvy ofungování EU), aspolečně sRadou vykonává dohled nad prováděcími akty aakty vpřenesené pravomoci, které vydává Komise (články 290 a291 uvedené smlouvy).

A. Jmenování Komise

Parlament začal neformálně schvalovat jmenování Komise vroce1981 přezkumem jejího programu, snímž pak vyslovil souhlas. Jeho souhlas předtím, než členské státy mohly jmenovat předsedu ačleny Komise jako kolegium, byl nicméně nutný až vroce1992 po vstupu Maastrichtské smlouvy vplatnost. Amsterodamská smlouva šla ještě dále astanovila požadavek nazvláštní souhlas Parlamentu se jmenováním předsedy Komise ještě předtím, než jsou jmenováni ostatní komisaři. Vroce1994 Parlament rovněž zavedl slyšení kandidátů navržených na komisaře. Podle Lisabonské smlouvy musí být kandidát na předsedu Komise vybrán vsouladu svýsledky voleb do Evropského parlamentu. Evropský parlament proto ve svém naléhavě vyzval evropské politické strany, aby nominovaly kandidáty na předsedu Komise, což by mělo posílit politickou legitimitu jak Parlamentu, tak Komise. Od roku2014 byl zaveden tzv. postup jmenování vedoucích kandidátů (Spitzenkandidaten). Podle tohoto postupu evropské politické strany jmenují před evropskými volbami svého hlavního kandidáta na funkci předsedy Komise. Ačkoli byl tento postup vroce2019 nakonec opuštěn, je považován za důležitý pro transparentnost apolitickou legitimitu orgánů EU (1.3.3).

B. Návrh na vyslovení nedůvěry

Již Římská smlouva zajišťovala možnost předložit návrh navyslovení nedůvěry Komisi (tzv. „hlasování onedůvěře“). Dnes jsou včl.17 odst.8 Smlouvy oEU avčlánku234 Smlouvy ofungování EU zahrnuta obecná ustanovení týkající se práva Parlamentu vyslovit Komisi nedůvěru. Kvyslovení nedůvěry je zapotřebí dvoutřetinové většiny odevzdaných hlasů avětšiny všech poslanců. Po úspěšném hlasování ovyslovení nedůvěry dochází kodstoupení Komise jako celku, včetně místopředsedy Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci abezpečnostní politiku, pokud jde ojeho úkoly vykonávané vrámci Komise. Kdnešnímu dni se Parlament několikrát neúspěšně pokoušel využít příslušná ustanovení Smlouvy austanovení předchozích smluv aodvolat kolegium komisařů.

C. Parlamentní otázky

Každý poslanec může klást předsedovi Evropské rady, Radě, Komisi nebo místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční abezpečnostní politiku otázky kpísemnému zodpovězení. Podle článku230 Smlouvy ofungování EU musí Komise na otázky, které jí položí Parlament nebo jeho poslanci, odpovědět ústně či písemně aEvropská rada aRada musí vystoupit před Parlamentem za podmínek, které jsou stanoveny vjednacím řádu Evropské rady avjednacím řádu Rady.

Parlamentní otázky mají tedy podobu otázek kpísemnému nebo ústnímu zodpovězení srozpravou či bez rozpravy aotázek pokládaných vdobě vyhrazené pro otázky.

D. Vyšetřovací výbory

Podle článku226 Smlouvy ofungování EU má Parlament pravomoc zřídit dočasný vyšetřovací výbor, který by šetřil obvinění zúdajného porušování práva EU nebo znesprávného úředního postupu při jeho uplatňování. Vtémže článku je stanoveno, že podrobná pravidla provýkon vyšetřovacího práva stanovuje sám Parlament formou nařízení zvlastního podnětu po obdržení souhlasu Rady aKomise. Než je toto nařízení přijato, uplatňuje se vyšetřovací právo vsouladu sinterinstitucionální dohodou zroku1995 připojenou kjednacímu řádu Parlamentu. Parlament opakovaně vyjádřil potřebu zlepšit komunikaci aspolupráci mezi ním, Radou aKomisí, aby mohl plnit svůj mandát na základě článku226 Smlouvy ofungování EU. Vroce2014 přijal Jednání mezi těmito třemi orgány onávrhu jsou však neustále na mrtvém bodě. Vdubnu2019 proto Parlament přijal , vněmž vyjádřil hluboký nesouhlas spřístupem Rady aKomise, jež povíce než čtyřech letech neformálních setkání stále brání formálnímu setkání za účelem projednání možného řešení zjištěných problémů. Parlament ve svém ܲԱí vyjádřil názor, že Rada aKomise nedodržují zásadu interinstitucionální spolupráce, avyzval je, aby snově zvoleným Parlamentem znovu zahájily jednání otéto záležitosti.

E. Kontrola společné zahraniční abezpečnostní politiky

Parlament má nárok být vtéto oblasti pravidelně informován, přičemžmůže Radě klást otázky či jí podávat doporučení. Musí sním být konzultována hlavní hlediska azákladní volby společné zahraniční abezpečnostní politiky (článek36 Smlouvy oEU). Ke zdokonalení postupů konzultace vrámci této politiky, co se týče finančních aspektů, došlo rovněž na základě uplatňování . Vliv Parlamentu byl posílen také vytvořením úlohy vysokého představitele Unie pro zahraniční věci abezpečnostní politiku, neboť vysoký představitel je rovněž místopředsedou Komise.

Řízení uSoudního dvora Evropské unie

Vpřípadě, že jiný orgán porušuje Smlouvu, má Parlament právo zahájit řízení před Soudním dvorem Evropské unie.

Má právo zasáhnout, tj. podpořit některého účastníka řízení ve věci projednávané před tímto soudem. Přelomovým případem, kdy Parlament využil svého práva, je rozsudek vpřípadu izoglukózy (věc138 a139/79 ze dne 29.října1980), kdy Soudní dvůr EU prohlásil nařízení Rady zaneplatné, protože Rada porušila povinnost konzultovat věc sParlamentem. Podáním žaloby nanečinnost (článek265 Smlouvy ofungování EU) může Parlament zahájit před soudem řízení proti některému orgánu za porušení Smlouvy, jako tomu bylo například ve věci13/83, která byla rozhodnuta vneprospěch Rady, protože Rada nepřijala opatření týkající se společné dopravní politiky.

Amsterodamskou smlouvou získal Parlament pravomoc podat žalobu na neplatnost aktu jiného orgánu, avšak pouze vzájmu ochrany svých výsadních práv. Na základě Niceské smlouvy nemusí Parlament prokazovat konkrétní zájem, amůže tudíž nyní zahájit řízení stejným způsobem jako Rada, Komise ačlenské státy. Parlament může být žalovanou stranou vžalobě proti aktu přijatému vrámci postupu spolurozhodování nebo vpřípadě, že jeden zjeho aktů má mít právní účinky vůči třetím stranám. Článek263 Smlouvy ofungování EU tak potvrzuje rozhodnutí Soudního dvora EU ve věcech 320/81, 294/83 a70/88.

Parlament si může rovněž vyžádat předběžný posudek Soudního dvora ohledně slučitelnosti mezinárodní dohody seSmlouvou (článek218 Smlouvy ofungování EU).

Petice (4.1.4)

Využijí-li občané EU svého petičního práva, zasílají petice předsedovi Evropského parlamentu (článek227 Smlouvy ofungování EU).

Evropská občanská iniciativa (4.1.5)

Parlament organizuje pod záštitou Petičního výboru slyšení snavrhovateli zaregistrovaných evropských občanských iniciativ. Dne 17.dubna2019 Parlament aRada formálně přijaly , které vstoupilo vplatnost dne 1.ledna2020.

Jmenování veřejného ochránce práv

Podle Lisabonské smlouvy Parlament volí evropského veřejného ochránce práv (článek228 Smlouvy ofungování EU) (1.3.16).

Eeva Pavy