Prameny působnost práva Evropské unie
Evropská unie má právní subjektivitu jako taková má také vlastní právní řád, který je oddělený od mezinárodního práva. Právo EU má kromě toho také přímý či nepřímý účinek na právní předpisy členských států EU stává se součástí právního řádu každého členského státu. Evropská unie je sama osobě pramenem práva. Její právní řád bývá obvykle rozčleněn na primární právo (Smlouvy obecné právní zásady), sekundární právo (založené na Smlouvách) doplňkové právo.
Prameny práva Unie jejich hierarchie
- Smlouva oEvropské unii (SEU), Smlouva ofungování Evropské unie (SFEU) knim připojené protokoly (existuje 37protokolů, 2přílohy 65prohlášení, která jsou připojena ke Smlouvám, aniž by byla začleněna do plného znění právního textu) 1.1.5.
- Listina základních práv Evropské unie 4.1.2.
- Doposud je vplatnosti iSmlouva ozaložení Evropského společenství proatomovou energii (Euratom), která je nezávislou smlouvou.
- Mezinárodní smlouvy 5.2.1.
- Obecné zásady práva Unie.
- Sekundární právní akty.
Evropská unie je unií založenou na zásadách právního státu kompletním systémem právních prostředků postupů, jež Soudnímu dvou Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) umožňují přezkoumávat legalitu aktů orgánů institucí EU (článek263 SFEU). Smlouvy spolu obecnými zásadami stojí na vrcholu hierarchie bývají označovány jako primární právo. Od vstupu Lisabonské smlouvy vplatnost k1.prosinci2009 se stejná váha přiznává také Listině základních práv. Mezinárodní dohody uzavírané Evropskou unií jsou tomuto primárnímu právu podřízeny. Oúroveň níže se nachází sekundární právo, které je platné pouze tehdy, je-li slučitelné akty dohodami, které jsou mu nadřazeny. Zásada přednosti práva EU je základním pilířem právního řádu EU má zaručit jednotu soudržnost unijního práva. Soudní dvůr EU formálně trvá na absolutní přednosti práva EU před vnitrostátním právem na tom, že vnitrostátní soudy musí tuto skutečnost zohledňovat ve svých rozhodnutích. Soudní dvůr vždy uváděl, že mu byla svěřena konečná pravomoc při určování vztahu mezi unijním vnitrostátním právem. Vpřelomových věcech vypracoval Soudní dvůr klíčové doktríny přímého účinku přednosti práva EU. Soudní dvůr tyto zásady potvrdil rozhodnutími vdalších věcech. Zejména ve věci prohlásil, že právo EU má přednost dokonce ipřed základními právy zaručenými ve vnitrostátních ústavách.
í
Vytvoření právního řádu Unie, jenž umožní uskutečnit cíle stanovené ve Smlouvách.
Zdroje práva EU
A. Primární právo Evropské unie 1.1.1, 1.1.2, 1.1.3, 1.1.4, 1.1.5, 4.1.2
B. Sekundární právo Evropské unie
1. Obecné informace
Včlánku 288 SFEU jsou uvedeny právní akty Unie. Jedná se onařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení stanoviska. Orgány Unie mohou tyto právní akty přijmout pouze tehdy, dávají-li jim ktomu pravomoc Smlouvy. Pravomoci Unie jsou vymezeny zásadou svěření pravomocí, která je zakotvena včl.5 odst.1 SEU. SFEU rozsah pravomocí EU upřesňuje dělí je do tří kategorií: výlučné pravomoci (článek3), sdílené pravomoci (článek4) doplňkové pravomoci (článek6), vjejichž rámci EU přijímá opatření na podporu či doplnění politik členských států. Včláncích3, 4 6 SFEU jsou uvedeny oblasti, které spadají pod zmíněné tři kategorie pravomocí. Nemají-li orgány pravomoc přijmout opatření nezbytná kdosažení cílů stanovených Smlouvami, mohou použít ustanovení článku352 SFEU pro účely přijetí „vhodných ustanovení“.
Orgány přijímají pouze právní nástroje uvedené včlánku288 SFEU. Jedinou výjimkou zůstávají společná zahraniční, bezpečnostní obranná politika, na něž se inadále uplatňuje mezivládní metoda. Vtéto oblasti byly společné strategie, akce postoje nahrazeny „obecnými směry“ „rozhodnutími“ vymezujícími žádoucí opatření postoje Unie ustanoveními kjejich provádění (článek25SEU).
Existují idalší formy činnosti, jako jsou doporučení, sdělení nebo akty týkající se organizace fungování orgánů (včetně interinstitucionálních dohod), jejichž název, struktura právní účinky vyplývají zjednotlivých ustanovení Smluv nebo zprávních předpisů přijatých na jejich základě.
2. Hierarchie sekundárních právních předpisů Unie
Včláncích 289, 290 291 SFEU byla stanovena hierarchie sekundárních právních předpisů, tj. vztah mezi legislativními akty, akty vpřenesené pravomoci prováděcími akty. Legislativní akty jsou právní akty, které byly přijaty řádným nebo zvláštním legislativním postupem. Akty vpřenesené pravomoci jsou naproti tomu nelegislativní akty obecnou působností, jimiž se doplňují nebo mění některé prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné. Pravomoc přijímat tyto akty může být Evropské komisi svěřena normotvůrcem (tj. Evropským parlamentem Radou). Legislativní akt vymezí cíle, obsah, oblast působnosti dobu trvání přenesení pravomoci vpřípadě potřeby rovněž postupy pro přijímání naléhavých opatření. Normotvůrce dále stanoví podmínky pro přenesení pravomoci, jimiž může být právo rozhodnout ozrušení přenesení pravomoci právo vznést námitku.
Prováděcí akty obvykle přijímá Komise, jíž je tato pravomoc svěřena vpřípadech, kdy je to nezbytné pro zajištění jednotných podmínek pro provedení právně závazných aktů. Pouze ve zvláštních případech, které jsou řádně odůvodněny spadají do oblasti společné zahraniční bezpečnostní politiky, jsou prováděcí akty přijímány Radou. Vpřípadě, že je základní akt přijímán řádným legislativním postupem, Evropský parlament nebo Rada mohou Komisi kdykoli sdělit, žese domnívají, ženávrh prováděcího aktu překračuje prováděcí pravomoci stanovené vzákladním aktu. Vtakovém případě musí Komise návrh tohoto aktu revidovat.
3. Různé typy sekundárních právních předpisůEU
a. říí
říí mají obecnou působnost, jsou závazná vcelém rozsahu přímo použitelná. Musí být bezvýhradně dodržována těmi, na něž se vztahují (jednotlivci, členské státy, orgány Unie). Od svého vstupu vplatnost (ke stanovenému dni, jinak dvacátým dnem po zveřejnění vÚředním věstníku Evropské unie) jsou přímo použitelná ve všech členských státech, aniž by bylo nutné jejich provedení do vnitrostátního práva.
ím nařízení je zajistit jednotné používání práva Unie ve všech členských státech. říí je nadřazeno vnitrostátním právním předpisům, které jsou neslučitelné jeho hlavními ustanoveními.
b. ěԾ
ěԾ je pro některé, nebo všechny členské státy závazná, pokud jde ovýsledek, jehož má být dosaženo. Ponechává jim však možnost zvolit si způsob prostředky dosažení stanovených cílů. Vnitrostátní zákonodárci musí přijmout prováděcí akt, neboli „vnitrostátní prováděcí opatření“, jímž jsou vnitrostátní právní předpisy přizpůsobeny cílům stanoveným směrnicí. Jednotlivým občanům jsou přiznána práva nebo uloženy povinnosti teprve tehdy, když je přijato vnitrostátní prováděcí opatření. Členské státy mají při provádění směrnic určitou volnost, aby mohly zohlednit vnitrostátní specifika. ěԾ musí být provedena ve lhůtě, která je vní stanovena. Členské státy musí při provádění směrnic do svého právního řádu zaručit účinnost práva EU vsouladu se zásadou loajální spolupráce zakotvenou včl.4 odst.3SEU.
ěԾ vzásadě nejsou přímo použitelné. Soudní dvůr nicméně rozhodl, že určitá ustanovení směrnice mohou mít ve výjimečných případech včlenském státě přímý účinek, ikdyž tento členský stát zatím nepřijal vnitrostátní prováděcí opatření, pokud: a)směrnice nebyla provedena do vnitrostátního práva nebo byla provedena nesprávně, b)ustanovení směrnice jsou naprosto nezbytná dostatečně jednoznačná přesná c)ustanovení směrnice přiznávají práva jednotlivcům.
Pokud jsou všechny tyto podmínky splněny, mohou se jednotlivci dovolávat ustanovení dotčené směrnice před orgány veřejné moci. Dokonce ivpřípadě, že ustanovení nepřiznává jednotlivcům žádná práva, jsou tudíž splněny pouze první dvě výše uvedené podmínky, mají orgány členských států povinnost neprovedenou směrnici zohlednit. Tato judikatura se opírá především ozásady účinnosti, předcházení porušení ustanovení Smlouvy právní ochrany. Naopak jednotlivec se nemůže dovolávat přímého účinku neprovedené směrnice vůči jiným jednotlivcům (tzv. „horizontální účinek“;
Podle judikatury Soudního dvora EU () je jednotlivec oprávněn žádat náhradu škody od členského státu, který nedodržuje právo Unie. Pokud jde osměrnici, jež nebyla provedena nebo byla provedena neadekvátně, je taková žádost možná vpřípadě, že: a)záměrem směrnice je přiznat práva jednotlivcům, b)obsah těchto práv lze vymezit na základě ustanovení dané směrnice c)existuje příčinná souvislost mezi nesplněním povinnosti provést směrnici ztrátou či újmou způsobenou poškozeným stranám. Členský stát nese odpovědnost, aniž by bylo třeba prokázat jeho pochybení.
c. Rozhodnutí, doporučení stanoviska
Rozhodnutí je závazné vcelém rozsahu. Je-li určeno konkrétním subjektům (členské státy, fyzické osoby nebo právnické osoby), je závazné jen pro ně slouží křešení konkrétních situací dotčených členských států nebo subjektů. Jednotlivec se může dovolávat práv přiznaných rozhodnutím, které je určeno konkrétnímu členskému státu, pouze tehdy, pokud tento členský stát přijal vnitrostátní prováděcí opatření. Rozhodnutí mohou být přímo použitelná za stejných podmínek jako směrnice.
Doporučení stanoviska nepřiznávají subjektům, jimž jsou určena, žádná práva ani jim neukládají žádné povinnosti, ale mohou sloužit jako opora provýklad obsah práva Unie.
Jelikož žaloby podané na členské státy podle článku263 SFEU se musí týkat aktů přijatých orgány, institucemi jinými subjekty EU, Soudní dvůr nemá pravomoci nad rozhodnutími zástupců členských států, např. ohledně zvolení sídla agentur EU. Akty přijaté zástupci členských států, kteří nejednají jako členové Rady, ale jako zástupci svých vlád, tudíž kolektivně vykonávají pravomoci členských států, nepodléhají přezkumu soudů EU (rozsudek Soudního dvora ze dne 14.července2022 ve věci týkající se přemístění Evropské agentury pro léčivé přípravky)[1]. Soudní dvůr dospěl kzávěru, že článek341 SFEU se nevztahuje na volbu sídla instituce, subjektu nebo útvaru Unie, ale pouze sídla samotných orgánů. Pravomoc určit sídlo agentur Unie přísluší unijnímu normotvůrci, který musí za tímto účelem jednat vsouladu postupy stanovenými hmotněprávně relevantními ustanoveními Smluv. Dotčené rozhodnutí bylo nezávazným opatřením politické spolupráce, které nemůže omezit posuzovací pravomoc unijního normotvůrce. Vtomto smyslu rozhodnutí nemůže omezit posuzovací pravomoc unijního normotvůrce, tedy ani Evropského parlamentu.
4. Systém pravomocí, postupy, provádění uplatňování právních aktů
a. Legislativní pravomoc, právo iniciativy legislativní postupy: 1.3.2, 1.3.6, 1.3.8 1.2.3
Parlament, Rada Komise se na přijímání právních předpisů podílejí vrůzné míře podle konkrétního právního základu daného aktu. Parlament může Komisi požádat, aby mu Radě předložila legislativní návrh.
b. Provádění právních předpisů Unie
Primární právo svěřuje EU pouze omezené donucovací pravomoci, protožeprávo EU je většinou vymáháno členskými státy. Čl.291 odst.1 SFEU ostatně uvádí, že členské státy přijmou veškerá nezbytná vnitrostátní právní opatření kprovedení právně závazných aktů Unie. Jsou-li pro provedení právně závazných aktů Unie nezbytné jednotné podmínky, uplatní Komise svou prováděcí pravomoc (čl.291 odst.2SFEU).
c. Výběr právního aktu
Vřadě případů je ve Smlouvách stanoven požadovaný druh aktu. Umnoha ustanovení však konkrétní druh aktu předepsán není. Vtěchto situacích čl.296 odst.1 SFEU stanoví, že druh aktu mají případ od případu zvolit orgány „vsouladu platnými postupy se zásadou proporcionality.“
C. Obecné zásady právních předpisů Unie základní práva
Smlouvy se oobecných zásadách práva Unie zmiňují velmi málo. Tyto zásady – právní jistota, institucionální rovnováha, legitimní očekávání atd. – vyplynuly především zjudikatury Soudního dvora, která je rovněž základem pro uznání základních práv jako obecných zásad práva Unie. Tyto zásady jsou nyní zakotvené včl.6 odst.3 SEU, který se týká základních práv, jak je zaručuje Evropská úmluva oochraně lidských práv základních svobod jak vyplývají zústavních tradic společných členským státům a zListiny základních práv Evropské unie (4.1.2).
D. Mezinárodní dohody uzavřené EU podle článků 216 217 SFEU
Unie může vrámci své působnosti uzavírat mezinárodní dohody se třetími zeměmi či mezinárodními organizacemi (čl.216 odst.1 SFEU). Tyto dohody jsou pro Unii členské státy závazné jsou také nedílnou součástí práva Unie (čl.216 odst.2SFEU). Podle článku217 SFEU může EU rovněž uzavřít dohody opřidružení, které stanoví vzájemná práva povinnosti, společné postupy zvláštní řízení. mezi Evropskou unií Evropským společenstvím pro atomovou energii na jedné straně Spojeným královstvím Velké Británie Severního Irska na straně druhé vsouladu tímto ustanovením. Dne 28.dubn2021 vyslovil Parlament souhlas podle čl.218 odst.6SFEU.
Podle má mezinárodní právo přednost před (sekundárním) právem EU: „Je třeba rovněž zdůraznit, že podle čl.216 odst.2 SFEU jsou mezinárodní dohody uzavřené Evropskou unií pro její orgány závazné, tudíž mají přednost před akty Evropské unie“.
E. Nezávislé odborné poradenství zdokonalení tvorby právních předpisů
V roce 2004 vytvořil Parlament pět tematických sekcí, které na žádost výborů dalších parlamentních orgánů poskytují nezávislé odborné poradenství, analýzy politické poradenství na vysoké úrovni. Tento nezávislý výzkum – propojující poslance EP, akademickou obec občany – by měl doprovázet každou legislativní iniciativu, od jejího plánování až po hodnocení jejího provádění. Měl by přispívat kvysoké kvalitě právních předpisů jejich výkladu, jakožto nepostradatelná součást přípravné práce[2].
Optimální právní předpisy EU mohou vést kpotenciálním přínosům ve výši více než 2200miliardEUR čě. Zvýzkumu vypracovaného pro Evropský parlament tematickými sekcemi vyplývá, že by bylo možné dosáhnout ročních přínosů ve výši 386miliardEUR vsouvislosti volným pohybem zboží, 189miliardEUR vrámci celní unie, 289miliardEUR vsouvislosti volným pohybem služeb 177miliardEUR vrámci jednotného digitálního trhu.
se týká ročního víceletého programování všech aspektů politického cyklu. Stanoví rovněž různé závazky orgánů, pokud jde ovytváření kvalitních právních předpisů EU, které jsou účinné, efektivní, jednoduché jasné zabraňují nadměrné regulaci zbytečné zátěži pro jednotlivce, veřejné orgány podniky, zejména malé střední podniky.
Z nedávného výzkumu zadaného Evropským parlamentem však vyplývá, že zapojení nezávislého výzkumu musí být: 1)zlepšeno ve fázi formulování plánování strategií EU[3], mimo jiné zkrácením zpoždění při zavádění legislativních reforem; 2)stejným způsobem uplatňováno na všechny legislativní iniciativy (např.výjimky unaléhavých návrhů snižují kvalitu právních předpisů EU vdůležitých oblastech); 3)být stejně uplatňováno na hodnocení účinků práva EU, která vsoučasné době postrádají zásadní posouzení kvantifikovaných účinků zdůvodu nedostatečného shromažďování údajů[4].
Úloha Evropského parlamentu
Podle čl.14 odst.1 SEU: „Evropský parlament vykonává společně Radou legislativní (prostřednictvím „řádného legislativního postupu“) rozpočtovou (prostřednictvím zvláštního legislativního postupu podle článku314 SFEU) funkci“. Parlament usiluje ozjednodušení legislativního procesu, zkvalitnění návrhů právních textů zajištění toho, aby byly sankce ukládané členským státům, které nesplnily povinnosti vyplývající zpráva Unie, účinnější. Roční pracovní program legislativní program Komise prezentují hlavní politické priority Komise vymezují konkrétní opatření (legislativní či nelegislativní povahy), které tyto priority převádějí na operační úroveň. Parlament hraje významnou úlohu při vytváření nových právních předpisů, neboť přezkoumává roční program Komise upřesňuje, ukterých předpisů by si přál, aby byly předloženy.
Vzhledem ktomu, že Unie získala právní subjektivitu, může uzavírat mezinárodní dohody (články216 217 SFEU). Dohody uzavřené voblasti společné obchodní politiky ve všech oblastech, vnichž jsou politiky přijímány řádným legislativním postupem, podléhají souhlasu Evropského parlamentu (čl.218 odst.6 písm.a) SFEU). Například dne 28.dubn2021 . Parlament již dal vjiných případech najevo, že nebude váhat vyslovením veta vpřípadě závažných pochybností. Takto například vroce2012 odmítl obchodní dohodu proti padělatelství (ACTA).
V reakci na “ přijal Parlament .
Výzkum zadaný tematickými odděleními Evropského parlamentu ukazuje, že je třeba provést reformu na podporu lepší tvorby právních předpisů právní úpravy vEU[5]. Zvýzkumu rovněž vyplývá, že právní předpisy EU by mohly být vylepšeny díky reformě týkající se jejich navrhování struktury cílem zřetelněji poukazovat na přínosy těchto předpisů usnadnit digitální používání legislativy občany EU[6]. Nedávná studie oprávu IKT doporučuje postupnou digitalizaci právního systému EU, včetně jeho zdrojů.[7]
Udo Bux / Mariusz Maciejewski