Politika voblasti životního prostředí: obecné zásady základní rámec
EU dnes stojí před složitými environmentálními problémy, počínaje změnou klimatu ztrátou biologické rozmanitosti, vyčerpáním zdrojů znečištěním konče. Při řešení těchto problémů se evropská politika voblasti životního prostředí řídí zásadami předběžné opatrnosti, prevence, nápravy znečištění uzdroje zásadou „znečišťovatel platí“. Vroce2019 zahájila Komise Zelenou dohodu pro Evropu, která otázky životního prostředí postavila do popředí tvorby politikEU.
Právní základ
Článek 11 články 191 až 193 (SFEU) stanoví pravomoc EU vzáležitostech životního prostředí. Mezi oblasti její činnosti patří problematika znečištění ovzduší vody, nakládání sodpady změny klimatu.
Vznik vývoj
A. Mezinárodní právní předpisy
V roce 1972 se ve Stockholmu konala první konference OSN olidském prostředí. Na konferenci se dostala problematika životního prostředí do popředí mezinárodních zájmů byly přijaty zásady pro řádnou správu životního prostředí, včetně .
V roce 1992 se vRiu de Janeiru konal „summit Země“. Tato konference vedla kpřijetí mnoha významných deklarací, jako je , , .
B. Evropské smlouvy
V roce 1972 prohlásila, že je třeba, aby hospodářskou politiku doprovázela politika Společenství voblasti životního prostředí, vyzvala kvypracování akčního programu na ochranu zlepšení životního prostředí na boj proti znečištění nepříznivým vlivům.
V roce 1987 zavedl novou hlavu „Životní prostředí“ (hlavVII), která poskytla první právní základ pro společnou politiku voblasti životního prostředí. Cílem je zachování kvality životního prostředí, ochrana lidského zdraví zajištění racionálního využívání přírodních zdrojů. Následné revize Smluv posílily závazek Společenství kochraně životního prostředí úlohu Evropského parlamentu vjejím utváření.
V roce 1993 učinila životní prostředí (hlavXVI) oficiální oblastí politiky EU. Zavedla postup spolurozhodování učinila hlasování kvalifikovanou většinou vRadě obecným pravidlem. Kromě toho byly členské státy naléhavě vyzvány, aby posoudily svůj dopad na životní prostředí dodržovaly zásadu udržitelného růstu.
V roce 1999 stanovil článek 3c začlenění ochrany životního prostředí do všech odvětvových politik EU scílem podpořit udržitelný rozvoj.
V roce 2007 stanovila změnu klimatu udržitelný rozvoj za prioritu. Poskytla rovněž EU právní subjektivitu, což jí umožňuje uzavírat mezinárodní dohody.
EU si tak na mezinárodní scéně upevnila postavení klíčového aktéra vproblematice životního prostředí jde příkladem prostřednictvím důležitých iniciativ, jako je .
Obecné zásady
Politika EU voblasti životního prostředí je založena na čtyřech zásadách:
- : může-li nějaké opatření nebo politika poškodit životní prostředí nebo veřejné zdraví neexistuje vědecká jistota ohledně jejich účinků, nemělo by se toto opatření uplatňovat, dokud nebudou předloženy další důkazy.
- Prevence: nástroj, jehož cílem je spíše předcházet škodám na životním prostředí než na ně reagovat. To vyžaduje, aby byla přijata preventivní opatření scílem předvídat škody na životním prostředí předcházet jim.
- Náprava znečištění uzdroje: došlo-li již ke škodě na životním prostředí, jsou znečišťovatelé povinni učinit vmístě vzniku příslušná opatření knápravě.
- „Znečišťovatel platí“: došlo-li ke škodě, jsou znečišťovatelé povinni učinit příslušná opatření kjejí nápravě uhradit náklady. Tato zásada se provádí prostřednictvím , jejímž cílem je prevence nebo případně náprava škod na životním prostředí, ať už se jedná ochráněné druhy nebo přírodní stanoviště, vodu půdu.
Základní rámec
A. Akční programy pro životní prostředí
Od roku1973 vydává Komise víceleté akční programy pro životní prostředí, vnichž jsou uvedeny připravované legislativní návrhy cíle politiky EU voblasti životního prostředí. Vkvětnu2022 vstoupil vplatnost , neboť EU se právně dohodla na společném programu politiky voblasti životního prostředí do konce roku2030. Nový program potvrzuje vizi sedmého akčního programu pro rok2050: zajistit dobré životní podmínky pro všechny zároveň respektovat meze naší planety.
Nový program podporuje environmentální klimatické cíle Zelené dohody pro Evropu navazuje na ně sleduje šest prioritních cílů:
- snížení emisí skleníkových plynů do roku2030 dosažení klimatické neutrality do roku2050,
- posílení adaptační kapacity odolnosti snížení zranitelnosti vůči změně klimatu,
- přiblížení se modelu regenerativního růstu, oddělení hospodářského růstu od využívání zdrojů zhoršování životního prostředí urychlení přechodu na oběhové hospodářství,
- usilování odosažení nulového znečištění, včetně ovzduší, vody půdy, ochrana zdraví dobrých životních podmínek Evropanů,
- ochranu, zachování obnovu biologické rozmanitosti posilování přírodního kapitálu (zejména vzduchu, vody, půdy, lesa, sladkovodních, mokřadních mořských ekosystémů),
- snížení environmentálních klimatických tlaků spojených svýrobou spotřebou (zejména venergetice, průmyslu, budovách infrastruktuře vrámci mobility potravinového systému).
B. Horizontální strategie
1. Udržitelný rozvoj
V roce 2001 zavedla EU první strategii pro udržitelný rozvoj, čímž do Lisabonské strategie vnesla environmentální rozměr. Vreakci na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 přijatou Valným shromážděním OSN vroce2015 zveřejnila Komise vroce2016 ěí nazvané „“, vněmž navrhla, jak začlenit cíle udržitelného rozvoje do politických prioritEU.
V lednu 2019 Komise předložila diskusní dokument ocílech udržitelného rozvoje nazvaný „“, vněmž navrhla tři scénáře pro plnění cílů udržitelného rozvoje. Vbřeznu2019 přijal Parlament usnesení ovýroční strategické zprávě oplnění cílů udržitelného rozvoje. Ve svém usnesení Parlament vyjádřil podporu jednomu ze scénářů, který navrhuje, aby se všechna opatření EU členských států řídila stanovením konkrétních cílů provádění cílů udržitelného rozvoje. Nastiňuje konkrétní cíle pro rok2030 zavádí mechanismus pro podávání zpráv monitorování pokroku voblasti cílů udržitelného rozvoje.
2. Biologická rozmanitost
V roce 2011 přijala EU strategii voblasti biologické rozmanitosti do roku2020, která přejímá závazky přijaté vÚmluvě OSN obiologické rozmanitosti, hlavní mezinárodní dohodě obiologické rozmanitosti, jíž je EU smluvní stranou.Komise představila svou vkvětnu2020. Jedná se okomplexní, ambiciózní dlouhodobý plán na ochranu přírody zvrácení degradace ekosystémů. Včervnu2021 Parlament tuto strategii ǻř.
V únoru 2024 schválil Parlament právní rámec kobnově přírody, podle něhož je třeba obnovit nejméně 30% pevninských mořských oblastí EU do roku2030 90% všech ekosystémů, které je potřeba revitalizovat, do roku2050. Tento právní předpis vsoučasné době čeká na hlasování vRadě.
3. Potravinové systémy
V rámci Zelené dohody pro Evropu představila Komise vkvětnu2020 strategii „“, jež má zajistit, aby potravinové systémy byly spravedlivé, zdravé šetrné kživotnímu prostředí. Vříjnu2021 Parlament zvelké části ǻř vizi cíle této strategie.
C. Mezinárodní spolupráce voblasti životního prostředí
EU má klíčovou úlohu vmezinárodních jednáních oživotním prostředí. Je smluvní stranou řady celosvětových, regionálních nebo subregionálních mnohostranných environmentálních dohod týkajících se široké škály oblastí, jako je ochrana přírody biologické rozmanitosti, změna klimatu čipřeshraniční znečištění vzduchu nebo vody. EU se podílela na vzniku několika významných mezinárodních dohod přijatých vroce2015 núrovni OSN, jako je (která zahrnuje 17globálních cílů udržitelného rozvoje jejich 169souvisejících cílů), . Vtémže roce se rovněž stala smluvní stranou Úmluvy omezinárodním obchodu ohroženými druhy (), čímž potvrdila, že je odhodlána usilovat ozachování biologické rozmanitosti omezit nezákonný obchod svolně žijícími zvířaty planě rostoucími rostlinami.
D. Posuzování vlivů na životní prostředí účast veřejnosti
Určité projekty (soukromé či veřejné), které mohou mít značné dopady na životní prostředí, např. stavba dálnice nebo letiště, jsou předmětem posuzování vlivů na životní prostředí (). Podobnému postupu, který se nazývá strategické posuzování vlivů na životní prostředí () podléhá iřada veřejných plánů programů (např. týkající se využívání půdy, dopravy, energetiky, nakládání sodpady nebo zemědělství). Obě směrnice zajišťují, aby posuzování vlivů na životní prostředí bylo provedeno před schválením plánů, programů nebo projektů.
Vobou případech je zásadní konzultace sveřejností. To sahá až k zroku1998, což je mnohostranná dohoda oživotním prostředí, jejíž smluvními stranami jsou EU všechny její členské státy. Úmluva zaručuje veřejnosti tři práva: právo na účast veřejnosti na přijímání rozhodnutí týkajících se životního prostředí, právo na přístup kinformacím oživotním prostředí, které mají kdispozici orgány veřejné moci (např. ostavu životního prostředí nebo lidského zdraví, je-li ovlivněno stavem životního prostředí), právo na přístup ke spravedlnosti, pokud nebyla předchozí dvě práva respektována. Tato práva jsou zakotvena vprávních předpisech EU prostřednictvím dvou významných směrnic, to směrnic .
E. Provádění, prosazování monitorování
Účinnost politiky EU voblasti životního prostředí je do značné míry podmíněna jejím uplatňováním na vnitrostátní, regionální místní úrovni. Závažným problémem však zůstává nedostatečné uplatňování prosazování. Zásadní význam má monitorování – jak stavu životního prostředí, tak úrovně provádění právních předpisů EU týkajících se životního prostředí.
V roce 2001 přijala EU (nezávazné) včlenských státech. Musí zajistit účinné, přiměřené odrazující za závažné trestné činy proti životnímu prostředí. Mezi tyto trestné činy patří například: nezákonné emise nebo vypouštění látek do ovzduší, vody nebo půdy, nezákonný obchod svolně žijícími planě rostoucími druhy, nezákonný obchod slátkami, které poškozují ozonovou vrstvu, nezákonná přeprava či ukládání odpadů.
Síť Evropské unie pro provádění vymáhání práva voblasti životního prostředí () je mezinárodní sítí environmentálních orgánů, která má posílit vymáhání právních předpisů za pomoci platformy, jež tvůrcům politik, inspektorům životního prostředí pracovníkům donucovacích orgánů umožňuje, aby sdíleli nápady osvědčené postupy.
V květnu 2016 Komise zahájila , což je nový nástroj, který má přispět kplnému provedení právních předpisů EU voblasti životního prostředí který je úzce spjat skontrolou účelnosti povinného monitorování podávání zpráv (Program pro účelnost účinnost právních předpisů – ) plynoucích ze stávajících právních předpisů EU, tak aby byly zjednodušeny právní předpisy EU sníženy náklady na jejich provádění.
V roce 1990 byla vKodani zřízena Evropská agentura pro životní prostředí () súkolem podpořit rozvoj, provádění hodnocení politiky voblasti životního prostředí informovat otomto tématu širokou veřejnost. Vroce2020 zveřejnila týkající se stavu dalšího vývoje evropského životního prostředí.
Pokud jde omonitorování, EU rovněž provozuje Evropský program pozorování Země (), který poskytuje družicové údaje zpozorování životního prostředí. Pokud jde oznečišťující látky, Evropský registr úniků přenosů znečišťujících látek () poskytuje klíčové údaje oživotním prostředí zvíce než 30000průmyslových zařízení vEU. Údaje zobou programů jsou volně dostupné.
Úloha Evropského parlamentu
Parlament hraje při utváření environmentálních právních předpisů EU zásadní úlohu. Během osmého volebního období (2014–2019) se zabýval právními předpisy odvozenými zakčního plánu pro oběhové hospodářství (týkajícími se odpadu, baterií, vozidel sukončenou životností, skládkování atd.), zproblematiky změny klimatu (ratifikace Pařížské dohody, sdílení úsilí, účetní pravidla pro využívání půdy, změny ve využívání půdy lesnictví vrámcizávazků Unie přijatých vsouvislosti se změnou klimatu, reforma systému obchodování semisemi atd.) a zdalších oblastí.
Během devátého volebního období (2019–2024) hrál Parlament klíčovou úlohu při projednávání návrhů předložených Komisí vrámci Zelené dohody pro Evropu, která byla oficiálně zahájena vprosinci2019. Tato dohoda by měla pomoci učinit zEvropy první klimaticky neutrální kontinent na světě.
V listopadu 2019 vyhlásil Parlament stav evropské icelosvětové klimatická environmentální nouze. Na tuto výzvu navázalo vroce2021 přijetí . Tento rámec zavazuje EU dosáhnout do roku2050 klimatické neutrality stanoví cíl snížit čisté emise skleníkových plynů do roku2030 alespoň o55% ve srovnání súrovněmi zroku1990. Vdubnu2023 navíc vrámci balíčku „“ schválil právní předpisy, které mají zajistit splnění klimatických cílů.
Vbřeznu2024 projednal Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví bezpečnost potravin (ENVI) á Komise onaléhavé potřebě opatření voblasti klimatu životního prostředí. Parlament tak bude ivbudoucnu hrát důležitou úlohu při rozhodování voblasti životního prostředí.
Další informace ktomuto tématu naleznete na internetových stránkách výboruENVI.
Christian Kurrer / Alyssia Petit