Zaručení práva na azyl 

Cílem EU je chránit osoby, které prchají před pronásledováním nebo vážným ohrožením ve své zemi.

Lidé z celého světa, kteří jsou nuceni opustit svou zemi kvůli porušování lidských práv nebo pronásledování, mohou v EU požádat o azyl. Ženevská úmluva z roku 1951 stanovuje kritéria pro to, kdo by měl být uznán za uprchlíka. Země EU jsou smluvními stranami této úmluvy a mají mezinárodní závazek poskytnout oprávněným osobám ochranu.

EU začlenila podmínky pro získání mezinárodní ochrany do svých právních předpisů. Kromě toho pro ty, kteří nesplňují podmínky pro přiznání postavení uprchlíka, ale přesto se ukáže, že jim hrozí vážné nebezpečí, EU rozšířila pojem ochrany o tzv. doplňkovou ochranu, kdy jsou osoby chráněny před návratem do země, kde jim hrozí smrt, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení.
Právo na azyl a na doplňkovou ochranu je zaručeno v článcích 18 a

EU rovněž nabízí dočasnou ochranu v případě masového přílivu vysídlených osob ze zemí mimo EU, které se nemohou vrátit do země původu. Toto ustanovení bylo aktivováno při ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 s cílem nabídnout rychlou a účinnou pomoc lidem prchajícím před válkou na Ukrajině.


 

Členské státy EU se dohodly na společné evropské azylové politice. Tato politika byla aktualizována , který byl přijat na počátku roku 2024 s cílem reagovat na výzvy související s řízením migrace v celé EU. Pakt vstoupí v platnost v roce 2026.
Řízení o udělení azylu musí být spravedlivé a účinné v celé Unii. To je základem společného evropského azylového systému(CEAS).
CEAS se skládá z několika právních předpisů, které se týkají všech aspektů azylového řízení. Patří mezi ně:

  • nařízení EU o řízení azylu a migrace, které určuje, jakým způsobem se země EU podílejí na vyřizování žádostí o azyl na základě zásady solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti;
  • &Բ;ԴDZé nařízení o azylovém řízení, které stanovuje jasná pravidla pro podávání žádostí o azyl a zajišťuje ochranu práv žadatelů o azyl;
  • &Բ;ԴDZé nařízení o screeningu, které pomáhá zjistit totožnost a případná bezpečnostní a zdravotní rizika osob, které vstupují do EU, aniž by splňovaly podmínky vstupu. Tím se otevírá cesta k ⳦šímu určení správného postupu, který mají orgány použít;
  • ⳦ší hraniční azylové řízení, které lze uplatnit na vnějších hranicích a které umožňuje posoudit žádost o azyl do 12 týdnů a poskytuje žadatelům bezplatnou právní pomoc;
  • aktualizovaná směrnice o podmínkách přijímání, která stanovuje minimální společné normy pro životní podmínky žadatelů o azyl a která zajistí, aby žadatelé měli přístup k bydlení, stravě, zaměstnání a zdravotní péči;
  • &Բ;ԴDZé nařízení o kvalifikaci, které stanovuje, kdo se považuje za uprchlíka nebo osobu požívající doplňkové ochrany, a které poskytuje osobám požívajícím doplňkové ochrany řadu práv (povolení k pobytu, cestovní doklady, přístup k zaměstnání a vzdělávání, sociální a zdravotní péči).